Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Faraon

(z egypt. per aa = Velký palác, název královského paláce)

F. je titul egyptského krále užívaný místo osobního jména. Le Page Renouf dokazuje, že pojem pochází z biblického písemnictví, je izraelským názvem egyptského krále. Pravděpodobnější je však verze výkladu egyptologů, kteří pojem vykládali z hieroglyfického per aa – velký dům, královský palác.

Od doby Nové říše (1539–1292 př.n.l.), a také přibližně mezi lety 945 a 730 př.n.l. se tímto slovem začal nazývat sám panovník. Před kartuší s královským jménem se toto označení začalo psát od 22. dynastie. Slovo se postupně vyvinulo v obecné označení starověkých egyptských králů, ačkoli to nikdy nebyl oficiální titul krále. V oficiálních dokumentech se úplný titul egyptského krále skládal z pěti jmen, každému z nich předcházely některý z následující titulů: král Horního a Dolního Egypta, miláček Dvou Bohyň, Zlatý Horus a syn Reův. Poslední jméno získával při narození, ostatní při korunovaci.

V době asi 2686–1552 př.n.l. nabyl královský úřad posvátných rysů. Posvátnost byla brána jako doktrína, král byl považován za vtělení Hora, který byl brzy úzce spjat se slunečním bohem Reem, což se od 4. století projevilo i v královské titulatuře. Koncem Staré říše byl panovník ztotožněn s Usirem, bohem mrtvých.

Základním textem, který se zabývá posvátným charakterem královského úřadu je Memfidská teologie, spis mýticko–etiologického významu. Dogmata sloužila jako podpora historického procesu centralizace moci v osobě panovníka.

Egypťané věřili, že f. je prostředníkem mezi bohy a světem lidí. Po smrti se f. stal božským a splynul s Úsirem, bohem mrtvých, otcem Horovým, a jeho posvátné síly a úřad přešly na nového f-a, jeho syna. F-ův božský status byl líčen alegoricky: jeho ureus (had na jeho koruně) plival oheň na jeho nepřátele; byl schopen udupat tisíce nepřátel na bitevním poli a byl všemocný, vševědocí a řídil přírodu a plodnost.

Jako božský vládce byl f. ochránce řádu (maat) svěřeného jím bohem. Vlastnil velkou část egyptské půdy a určoval způsob jejího užívání. Zároveň odpovídal za ekonomické a duchovní blaho svého lidu a také rozhodoval v právních sporech. Jeho vůle byla nejvyšší a vládnul prostřednictví vydávání dekretů. Jeho hlavním asistentem byl vezír, který, kromě jiných povinností, byl hlavním soudcem, vedoucím státní pokladny a (jako archivář) dohlížel na všech záznamy. Vůle f-a byla z centra vlády do provincií zprostředkována úřednictvem.

F. chodil oděný do jakési umně skládané sukně ze zlaté látky s výšivkou. Z opasku mu visel dolů lví ocas a další ozdoby. Kromě toho nosil průhlednou sukni sahající ke kotníkům. Na hlavě nosil pšent – dvojitou korunu (symbol vlády nad Horním i Dolním Egyptem) s ochranným sokolem a kobrou (ureem). Koruna mohla obsahovat i jiné symboly a ozdoby, např. skarabea, peří, sluneční disky. Dalším symbolem moci f-a byl egyptský kříž (anch) symbolizující život, hůl (symbol vysokého hodnostáře), důtky (flagellum) a žezlo (vas). Hůl měla na dolním konci malou vidlicí a na druhém konci hlavu chrta – upomínala na záhadné zvíře boha Sutecha.

Po smrti byla těla f-ů mumifikována a ukládána do sarkofágů. Mumifikace zajišťovala zemřelému posmrtný život. 70 dní po smrti byla mumie f-a zanesena do hrobky na západním břehu Nilu. Přes řeku ji převezla velká loď ozdobená květinami. Po různých rituálech a obřadech bylo obětováno zvíře a nakonec sarkofág byl vnesen do hrobky. Spolu s mrtvým byla do hrobky uložena také pohřební výbava a oběti.

Související pojmy: → mumie, → mumifikace, → sarkofág, → obětina, → rituál, → život posmrtný, → hieroglyf, → symbol, → kříž egyptský, → žezlo, → archivář, → alegorie, → scarabeus, → mythologie, → etologie, → korunovace, → titul, → dynastie, → starověk, → egyptolog, → titulatura, → teologie, → hrobka.

L:
pharaoh. Encyclopædia Britannica [on-line databáze]. Encyclopædia Britannica (UK): London [cit. 2014-11-3]. Přístup z: [1]
Kleidung im Alten Ägypten [on-line]. Anja Semling, © 2001–2014 [cit. 2014-11-3]. Přístup z: [2]
FELGR, Pavel. Faraoni starověkého Egypta [on-line]. 17. září 2012, © 2005–2014 [cit. 2014-11-3]. Přístup z: [3]
VERNER, Miroslav, BAREŠ, Ladislav, VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha : Libri, 2007, 527 s.

Anna Goldmanová 4.11.2014

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Arnost Jablkon, Echo, Joe Angrešt, Zofka777