Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Fagot

(z ital. fagotto – svazeček, otep)

1. Dechový dřevěný nástroj s dvojitým třtinovým plátkem. Řadí se do skupiny alofonů, jehož vibrátorem je vzduchový sloupec, generátorem strojek a amplifikátorem rezonanční těleso.

Vznikl v 16. stol. a jeho velký druh se rychle ujal proti méně výhodnému basovému bomhartu. Podle jedné verze vznikl f. z dlouhé pastýřské roury, podle druhé, pravděpodobnější je následníkem dulcianu.

V hudební praxi se pravidelně začal vyskytovat od poloviny 17. stol., kdy jej nástrojaři vybavili třemi klapkami. V r. 1800 byl ve Francii zdokonalen do podoby se 7 klapkami, o 40 let později již měl klapek 17. Důležitým mezníkem se stalo opatření f-u tzv. Böhmovým systémem, jehož používání se však příliš nevžilo.

Nástroj se dodnes potýká s intonačními anomáliemi, zejména díky dřevu, ze kterého je nástroj vyroben, ale i díky strojku, který se vyrábí ze třtiny, tudíž časem degraduje.

Technicky byl zdokonalen r. 1840 J. A. Hecklem a C. Almenraedremf. získal 15 i více klapkami. Tato úprava se užívá dodnes.

Francouzský f. se stal synonymem Böhmova systému. Vyznačuje se lehčím ozevem v nejvyšší poloze (díky užšímu průměru korpusu), technickou pohyblivostí a v hlubokých polohách snazší ovladatelností. Nevýhody se vyskytují v podobě nedostatků na poli barevnosti a intenzity tónu. Tento typ f-u se užívá jen částečně ve Švýcarsku a ve Francii.

Německý systém staví f. bez Böhmova systému. S tímto typem f-ů se setkáme běžně ve všech evropských státech i v Zámoří.

F. se zhotovuje se z lehkého javorového dřeva, žíhaného a mořeného na hnědo. Má pět dílů:

  • Eso je na mírně protáhlém konci opatřeno strojkem, jeho ostře zahrnutá část se nasazuje do křídla, opatřeného třemi nekrytými dírkami pro levou ruku a třemi klapkami.
  • Křídlo je nejdůležitější částí. Na něm závisí jakost nástroje.
  • Bota je nejsložitější, protože je dvakrát vrtaná. Má tvar dlouhého U. Je opatřena dvěma dírkami pro pravou ruku a 10 klapkami.
  • Hůl je jednoduchá. Nemá dírky, ale šest klapek.
  • Hlavice zakončuje nástroj.

Při hře se strojek vkládá do úst, nástroj se drží šikmo a je zavěšen na šňůře kolem krku. Jednotlivé části jsou utěsněny čepy. Klapek je 16 až 22 a jsou okoženy. Vnitřek je potažen kaučukem, aby nástroj netrpěl vlhkostí. Celková délka zvukové roury, mírně se rozšiřující. Celková délka vzduchového sloupce je asi 245 cm.

Alikvotní tóny se mohou trochu vyvinout díky způsobu vrtání a slabému základnímu tónu.

Zvuk f-u je dutý, nepevný, v hluboké poloze má barvu mužského hlasu, ve vysoké pak mečivý. V rychlém pohybu působí komicky. Notace i zvuk B1 – es2 (f2). Hra je složitá a namáhavá.

V operním orchestru se f. objevil prvně r. 1671 v Cambertově Pomoně. U G. F. Händla a S. Bacha zesiluje bas. L. v. Beethoven užil ve scherzu pastorální symfonie a v IX. symfonii. H. Berlioz jím dosáhl groteskního účinku ve Faustově prokletí (ve sklepě Auerbachově, sbor vojáků). V moderní tvorbě jsou rázovité příklad v Šeherezádě Rimského Korsakova, ve Stravinského Slavnosti jara a v Dukasově Čarodějově učni. F. se stavěl dříve ve všech hlasových polohách, ale menší druhy zanikly. Ty nahrazuje anglický roh.

2. Varhanní jazýčková píšťala s ozvučnou utvářenou tak, že její zvuk připomíná f.

Související pojmy: → varhany, → píšťala, → scherzo, → symfonie, → groteska, → opera, → orchestr, → notace, → alikvót, → kaučuk, → hlavice, → synonymum, → dulcian, → bomhart, → vibrátor, → bas, → generátor, → alofon, → roh anglický.

L: Pazdírkův hudební slovník naučný. v Brně: Nákladem Ol. pazdírka, 1929, viii, s. 114. DVOŘÁKOVÁ, Kateřina. Fagot ve francouzské hudbě první poloviny 20. století: Bakalářská diplomová práce [on-line]. [cit. 2020-2-13]. Brno, 2011, 8–11. Dostupné na Internetu: <https://is.muni.cz/th/f5z1s/Bakalarska_prace.pdf>;

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo