Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Engoba

E. neboli nástřepí, šlika, potah apod. je hlína, která je složením podobná jako střep keramického výrobku, která se pro své odlišné zabarvení využívá k jeho zdobení. Tato technika dává keramice kvalitu, jíž se žádná jiná dekorativní technika nevyrovná. E. představuje nejjednodušší způsob zdobení vypálené keramiky. Děje se tak namáčením, poléváním a stříkáním. Postup je stejný jako při práci s glazurami. S e-ami je nutné pracovat rychle a přesně, aby se nerozmáčel základní střep.

E. se nanáší v co nejtenčí vrstvě. Čím je střep vlhčí, tím lépe k němu e. přilne. E-u lze nanášet na čerstvě zhotovený mokrý výrobek (což je obtížné) a na zavadlý střep v tzv. koženém stavu. V případě že e. bude mít ke střepu velmi dobrou přilnavost, lze ji nanášet i na úplně suchý či přežahlý střep. V tomto případě je nejlepší nanášet ji stříkáním.

K malbě a zdobení lze užívat i štětce či kukačku, volský rožek nebo bumový balónek. Nástřepová hmota musí být velmi jemně utřené a procezené, aby se ústí brčka neucpávalo.

Je-li střep porézní, pohlcuje větší množství e-y. Potře-li se střep jemnější hlínou, nespotřebuje se potom tolik e-y a tato se lépe taví. E. napomáhá skelnatění polevy, protože její složení je čistší a méně porézní. Mění barvy střepu.

E. prvního typu využívá jako základ stejnou hmotu, z jaké je vytvořen výrobek. Tím odpadají nesnáze vyplývající z nesourodosti střepu a e-y a zjendodušuje se nanášení e-y. Nevýhoda je, že jsem takto omezení jen na tmavší odstíny, než je barva střepu. Nejjednodušší e-y získáme přimícháním tmavších jílů do červenic, případně železité preparáty, nejlépe mangan a nikl.

Světlé a bílé e-y se většinou míchají na základě kaolinu nebo porcelánové hmoty. Jak porcelán tak kaolin mají vysokou tavitelnost. Přidat lze uhličitan vápenatý, s obezřetností i práškový borax, transparentní či bílou glazuru. Pro barevné e-y je základem světlá e. Barviva bývají poměrně drahá.

E-u lze používat při jednoduchém i dvojitém vypalování. Příklad složení e-y pro jednoduché vypalování: bílý jíl (60 %), kaolín (20 %), živec (10 %), křemen (10 %). E-y určené pro dvojité vypalování (vitrifikační) se nanášejí na suchý či biskvitový střep. Složení musí být obohaceno o tavivo. Nejvhodnější nános je pistolí, širokým štětcem či houbou. Používá se pro dekorativní efekty. Cílem tohoto zdobení je, aby poleva zeskelnatěla a přilnula ke střepu. Barva je tak odolnější a tvrdší. Př. složení: bílý jíl (18 %), kaolín (18 %), živec (18 %), křemen (18 %), dvojkřemičitan olova (28 %).

Hustota e-y by měla dosahovat lze kontrolovat denzimetrem, zvážením, štětcem či rukou. Hustota by měla dosahovat 50–60 °.

Aby se nestalo, že střep a e. budou schnout různě a e. odprýskne, je potřeba dosáhnout téhož stupně plastičnosti. proto je nutné nejprve udělat zkoušku – v případě, že se po usušení zdobení objeví praskliny, smrštivost e-y a hlíny se liší. Když se e. odlupuje od podkladu při pálení, je na vině odlišná žáruvzdornost. Tvoří-li se šupiny, znamená to, že střep byl před nanášením e-y příliš suchý.

Mistrovské použití e-b lze spatřit na výrobcích indiánů předkolumbovské Ameriky, zejména u kultur Nazca, Moche a Chimu. Pověstná je i etruská technika proslavená Římany – terra sigillata.

Související pojmy: → terra sigillata, → technika, → kultura, → keramika, → štětec, → tavivo, → kaolin, → porcelán, → glazura, → malba, → borax.

L: ROSOVÁ, Dolors. Keramika : dekorativní techniky. V Praze : Ikar, 2003, s. 84–88. ISBN 978-80-249-1641-5. RADA, Pravoslav. Slabikář keramika. Praha: GRADA, 1997,s. 86. ISBN: 80-7169-419-3 ŽÍLA, Karel. Průvodce keramika. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, s. 101–3. ISBN 80-247-0920-1.

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777