Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Empora

Empora, evangelický kostel v obci Spišská Belá, Slovensko. Zdroj: [1]
Empora propojená s hudební kruchtou, pozdně gotický kostelík v obci Vyšná Slaná u Rožňavy, Slovensko. Zdroj: [2]
Empora, jižní tribuna zámeckého kostela, Oleśnica, polské Slezsko. Zdroj: [3]

(z něm. empor = nahoru, vzhůru; hořejší prostor), také tribuna

E. je chrámová prostora charakteru galerie, tribuny či balkonu. Tato architektonická konstrukce je nesena klenbou na sloupech nebo pilířích a do prostoru kostela je otevřena oknem nebo arkádou. V podélném kostele bývá v západní části nebo později nad bočními loděmi, v centrálním kostele obíhá kolem celého prostoru. E. může být i víceposchoďová. Plně vyvinutá e. má plné patro a strop, nebo nepravá má průhled do krovové konstrukce boční lodi a plné patro vyvinuto není. S prvním typem se setkáme např. u kostelů v Litomyšli, Bystrém a Trpíně, s druhou (vzácnější) variantou u hřbitovního kostela ve Svitavách.

Poprvé doložena u římských tržních basilik. Do Evropského stavitelství přišla přes východní sakrální architekturu. Široce rozšířena byla ve středověku, především v romáské době a v rané gotice ve Francii, severní Itálii a v Německu. V raně středověkých kostelích mohla být e. dřevěná nebo zděná. V renesanci se hojně i do postranních lodí vestavují zpěvácké či literátské tribuny a v barokních kostelech typu Il Gesu se často umísťují nad boční kaple. E-y se v chrámech udržely až do období rokoka.

Ve východních zemích jsou e-y určeny pro ženy; u nás bývají zvláště v ženských klášterech velmi rozsáhlé, u protestantů jsou vůbec velmi důležitou částí chrámu. Uplatnění našly i v profánní architektuře (zámecké knihovny a slavnostní sály).

E-y byly určeny pro vlastníka či patrona kostela, šlechtu nebo členy církevních řádů (odtud i název panská tribuna). Panská tribuna mohla být krytou spojovací chodbou spojena s přilehlým dvorcem nebo se na ni vcházelo schodištěm v síle zdi. Mohla mít také funkci jako místo pro slavení soukromé mše pro šlechtu. Po typové stránce se rozlišuje:

e. patrová, oddělená od lodi stěnou (např. arkádami v přízemí i v 1. patře),

e. věžová, situovaná zpravidla v západní věži, s lodí spojená některým z uvedených otvorů, typická pro románské tribunové kostely.

E-y z estetického hlediska horizontálně členily zdi kostela. E-y zdánlivé, bez užitného prostoru, se vytvářely pouze v síle zdi.

Kůr neboli hudební kruchta je tribuna v interiéru kostela určená pro sbor hudebníků a zpěváků; zpravidla zde bývají umístěny varhany. E. může být k hudební kruchtě připojena (př. kostel sv. Jana Křtitele v Křenově).

Související pojmy: → renesance, → baroko, → gotika, → varhany, → sbor, → patron, → řád církevní, → protestantismus, → klášter, → rokoko, → středověk, → architektura sakrální, → architektura profánní, → tribuna, → bazilika tržní, → arkáda, → galerie, → balkón, → sloup, → pilíř, → klenba, → knihovna, → období románské, → aristokracie, → kostel centrální, → kruchta.

L: Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl osmý. Praha : Paseka, 1996, s. 592; BLAŽÍČEK, Oldřich J. a Jiří KROPÁČEK. Slovník pojmů z dějin umění: názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění. Praha : Odeon, 1991, s. 58–59; Empore. In: universal_lexikon.deacademic.com/: Universal-Lexikon [on-line]. © Academic, 2000–2010 [cit. 2013-10-5]. Přístup z: [4]; KOVAŘÍK, Petr. Emporové kostely s podélnou dispozicí a jejich příklady na okrese Svitavy. In: Pomezí Čech a Moravy. Sborník prací ze společenských a přírodních věd pro okres Svitavy. Litomyšl : Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 2000, s. 23–53. Přístup z: [5]; Wikipedie. Heslo Empora. Přístup z: [6].

Anna Goldmanová 11.10.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt, Zofka777