Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Emblematika (emblematics)

1. Zvláštní obrazově slovesný umělecký druh, sloužící povznesení i poučení, mající informační charakter.

E. byla internacionálním fenoménem, prostředkem symbolizace v nadprůměrných literárních či výtvarných dílech. Rozkvět zažívala v době manýrismu a baroka, konkrétně v letech 1530–1650, avšak velmi oblíbená byla e. až do 2. pol. 18. století. Ústřední patos e-y je morálního řádu: rozluštění emblematických hádanek vytváří pomyslný katalog ideálních mravních postojů, vyznávaných lidmi dané historické epochy. E. souzní s barokním konceptismem, oba fenomény si libují v intelektuální kombinatorice a v synkretismu. Nejaktuálnější bibliografie uvádí 6000 položek e-ů.

Emblémy byly většinou zveřejňovány v knižné formě. Základní knihou byla Emblematum liber od A. Alciatiho, který doporučoval svou knihu jako vzorník pro umělecké řemeslníky (odpovídala vkusu šlechty a vysoké buržoazie v období raného absolutismu). Dokladem její obliby je skutečnost, že do r. 1781 vyšla ve 125 vydáních.

E-y byly zdobeny užitkové předměty jako nábytek, tapiserie, kamna, nádobí, nápojové soupravy, ale uplatňovaly se i v nástropní malbě a štukové dekoraci, jednoduše řečeno ve výzdobě interiérů a v architektonických projektech (př. výzdoba Zlatého stropu zámku v Telči (1561), výzdoba zámku v Bučovicích a v Bechyni, klášterů a kostelů, např. Teologického sálu na Strahově apod.). E. pronikala i do oblastí jako divadlo, pedagogika (J. A. Komenský), jevištní němohry, karnevalové slavnosti, heraldika, medailérství atd. (E. Petrů rozpoznal v jezuitském dramatu prvky emblematické struktury, usuzuje na vzájemnou obousměrnou interakci žánrů.)

Emblematické knihy jsou dokladem vývoje knižní ilustrace. Od počátku 17. století ustupuje text obrazu (např. A. Friedrich - Emblemata nova, 1617). Vyobrazení historií a bajek později nahradily alegorizující žánrové obrazy, obrazové básně, politicko-společenské alegorie nebo zobrazení se zednářskou symbolikou. V knihách se e-y objevovaly hlavně na titulních listech (tiskařské značky, ex libris, věnování apod.)

V Čechách je znalost a účinnost e-y doložena od 60. let 16. století, zejména pak za vlády Rudolfa II. na jeho dvoře v Praze (J. Hoefnagel, J. Strada, O. Strada); v 17. stol. se rozvíjela jezuitská e., např. B. H. Hugo Pia desideria, (1624), u nás se e-ce i jako autor věnoval B. Balbín.

Učenci a básníci se zasadili o vznik teorie e-y. Tak v 16. a 17. stol. vznikla rozšířená, z části polemická literatura. V tomto období byla dvorská e. zčásti nahrazena e-ou měšťanskou, moralizující a didaktickou.

2. Nauka zkoumající význam emblémů.

Související pojmy: → polemika, → teorie, → literatura, → básník, → didaktika, → nakladatelství, → alegorie, → jezuité, → obraz žánrový, → ex libris, → zednáři, → ilustrace, → báseň, → symbolika, → drama, → divadlo, → kniha, → bajka, → historie, → emblém, → karneval, → heraldika, → medailérství, → klášter, → kostel, → fenomén, → manýrismus, → baroko, → zámek, → projekt, → malba, → štuk, → dekorace, → šlechta, → konceptismus, → synkretismus, → patos, → řemeslo umělecké, → katalog, → tapiserie, → bibliografie, → pedagogika.

L: Emblematik. In: Das grosse Kunstlexikon von P.W. Hartmann [on-line]. BeyArs GmbH: Salzburg [cit. 2013-2-18].Přístup z: [1]; FALTÝSKOVÁ, Pavla. Textilní sebeprezentace středoevropských výtvarných umělců v letech 1500 - 1612 prostřednictvím signatur, nápisů, autorských značek, kryptoportrétů a alegorií: Magisterská diplomová práce [on-line]. [cit. 2013-12-7]. Brno, 2013, 106 s. Přístup z: [2]; PELÁN, Jiří. Kapitoly z emblematiky [on-line]. Sdružení pro Souvislosti: Praha 9 [cit. 2013-12-7]. Přístup z: [3]; ALSCHER, Ludger. Lexikon der Kunst: Architektur, bildende Kunst, angewandte Kunst, industrieformgestaltung, Kunsttheorie. Band I., A-F. Leipzig: VEB E.A. Seemann Verlag, 1976, s. 615-6.

Anna Goldmanová 7.12.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt, Quido Meruňka, Zofka777