Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Emblém (emblem, logo)

Ukázka e-u. Zdroj: [1]

(z řec. embléma = vložený)

1. Označení pro specifickou část většího celku (ohraničený díl mozaiky, tapiserie, řeč protkaná citáty).

2. Později samostatné objekty. V jistém smyslu lze za e-y považovat i poznávací znamení gild, cechů, heraldické, státní a vojenské znaky apod. V současnosti bychom mohli jako e. označit i logotyp. Alegorický základ spojuje e. s atributem a symbolem.

3. Jako pojmenování specifického literárně výtvarného díla, v jehož obraze a textu je ukryto a zároveň vyjevováno sdělení, je termín e. použit teprve v prvním vydání proslulé knihy Emblematum liber od A. Alciatiho s kresbami J. Breue st., obsahující 104 e-ů (1531, Augsburg). Základní části e-u zde jsou:

  • gnómický nadpis (motto, inscriptio, lemma, sententia) – vztahuje se k emblémovému tématu znázorněného obrazem pod ním,
  • alegorický obraz (imago, ikon, pictura, symbolon) – může být volen jakýkoli motiv z denního života, živočišné či rostlinné říše,
  • epigram (subscriptio) – umístěný pod obrazem; prozaický nebo veršovaný výklad morálního obsahu, navozuje rozluštění hádanky tvořené mottem a obrazem.

Významné knihy e-ů byly i Emblemata nova de secretis naturae chymica, tzv. Atlanta Fuguens M. Maiera (1618) a Iconologia C. Ripy (1758).

E. byl rozvinut renesančními humanisty z řecké epigramatiky, pozdně středověké alegorie, moralistních a didaktických spisů ad. pramenů. Kořeny e-u leží především v renesanční hieroglyfice – Římané přiváželi z kolonie egyptské starožitnosti. Humanisté čerpali z řecké verze spisu Hieroglyphica od Horapolla, kompendia alexandrijských znalostí z 5. století. Pozdější knihy e-ů ovlivnil i spis F. Colonny Hypnerotomachia Poliphili. Obsahoval egyptské obrázkové písmo, pythagorejskou symboliku a kabbalistickou číselnou mystiku.

E. je odrazem teoretických představ manýrismu a baroka o jednotě poezie a obrazu, byl rozvíjen od 1. čtvrtiny 16. století do počátku 18. století. Věnovali se mu např. P. P. Rubens, J. Callot, O. van Veen.

Z e-u vycházely různé impulsy směrem k básnictví, rétorice, malířství a oslavovatelské kultuře. Např. holandské žánrové obrazy ze 17. století obsahují velmi často narážky nebo symboly vycházející z tehdejších emblémových knih. Schopnost chápat metafory, tedy myslet v obrazech, byla v období baroka vyvinutější než dnes.

E-ů se užívalo i při dvorských oslavách např. k ozřejmění smyslu ohňostroje, pořádaného při svatbě nebo při vzácné návštěvě. Emblémové obrazy měly divadelní charakter, jednalo se o tzv. živé obrazy. Připravovali je řemeslníci, technici, ale i inventor, který odpovídal za kulisy, symboly; navrhoval známé e-y a nechával pořizovat konstrukce, dekorace. Nákladnými oslavami byl znám saský kurfiřt Johann Georg II.

Související pojmy: → obrazy živé, → divadlo, → symbol, → kulisa, → dekorace, → kurfiřt, → obraz žánrový, → baroko, → metafora, → kultura, → rétorika, → malířství, → básnictví, → manýrismus, → poezie, → mystika, → kabbala, → písmo obrázkové, → hieroglyf, → pythagoreismus, → starožitnost, → kolonie, → motto, → logotyp, → gilda, → cech, → heraldika, → alegorie, → atribut, → mozaika, → tapiserie, → epigram, → renesance, → kresba, → citát.

L: Emblem. In: Das grosse Kunstlexikon von P.W. Hartmann [on-line]. BeyArs GmbH: Salzburg [cit. 2013-12-5]. Přístup z: [2]; TOMAN, Rolf. Baroko: architektura, sochařství, malířství. Praha : Slovart, 2007, s. 428–429; BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha : Academia, 1997, s. 93.

Anna Goldmanová 5.12.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt, Zofka777