Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Email

(z franc. émail; slovo smalt pochází ze středolat. smaltum – snadno tavitelné sklo)

1. E. je sklovina z křemenné moučky barvená oxidy kovu, která se používá v užitém umění a uměleckém průmyslu. Termín je někdy zaměňován pojmem smalt, který označuje sklovité povlaky nejrůznějších složení, aplikované v hromadné sériové výrobě a v technických oborech (např. na vany, nádobí, cedule). Sklovina se nanese na kov a vypálí při asi 800 °C. Doba výpalu je většinou 2–4 min, dle druhu a velikosti výrobku a tloušťce použitého kovu. Pec je možné při práci otevřít a po výpalu e. ihned vyjmout, případně dále vypalovat. Podmínkou je, aby podklad měl vyšší teplotu tání než e. a aby obě látky měly podobný koeficient roztažnosti. Šperkařské e-y mají teplotu tavení 700–750 °C. U šperků se používá speciální šperkařský barevný prášek, který se po smíchání s vodou nanáší na kov. Vekloformátové práce je nutné vypalovat v průmyslových pecích.

E-y odlišně reagují na různé kovy, teplotu a délku výpalu nebo okolní barvy. Z toho vyplývá i měnlivost barvy po výpalu. Technologie odolává velmi dobře povětrnostním vlivům, může však úderem oprýsknout nebo popraskat. E. neodolává např. kyselině fluorovodíkové.

Existuje široká škála e-ů – průhledný (transparent), průsvitný nebo opakní (opaque). Opálový e. má měňavý efekt. Podle druhu kovu rozlišujeme zlatý, stříbrný, tombakový, železný a malířský (jemně práškový).

Druhy emailových technik:

  • e. přihrádkový (cloisonné) – patří k nejstarším technikám používaným již ve starověku. Nejčastěji se nanáší na měď, stříbro a zlato. Větší plocha podkladu je rozdělena drátky, které se připevní např. tragantem a vzniké prohrádky se vyplní křemennou moučkou.
  • e. jamkový (champlevé) – jamky se hloubí rydlem nebo leptáním. Pochází od zlatníka a emailéra z 12. stol. Claira Godefroida.
  • e. en creux (basse-taille) –zahloubený podklad je tvarován v nízkém reliéfu. Průhledný e. zalije jamku různě silnou vrstvou a dosáhne tím různých tónů barvy. Tím vzniká dojem prostorového zobrazení. Doba rozkvětu techniky nastala v době gotiky, ale znali jej již staří Římané.
  • e. ronde bosse – technika emailování prostorových předmětů používaná od 14. stol. Předměty se pokrývaly opakním či transparentním e-em. Typicky vznikaly drobné figurální šperky, zdobené navíc drahokamy či perlami. Technika se dále používala v době manýrismu, baroka až do 19. stol.
  • vitrážní, okénkový e. (plique-á-jour) – průžezů v kovu se zaplňovaly e-em, což vytvářelo vzdušné a průsvitné šperky, nádoby atd. Náročná technika se uplatnila v secesním umění.

E. se používal ve starověku na Dálném východě, v Egyptě a Řecku. Nejstarší dochované památky pocházejí z mykénské kultury (Kypr) – šest zlatých prstenů je datováno 1230–1050 př. n. l. V Kourionu bylo naleteno královské zlaté žezlo z 11. stol. př. n. l. Tyto předměty byly zdobeny technikou cloisonné. Tradice e-u je pravděpodobně mnohem delší, protože nálezy dosahují vysoké řemeslné úrovně.

Velký rozkvět techniky nastal v době klasického Řecka. V době helénismu se v Řecku používal e. v kombinaci s granáty, drahokamy i filigránovou technikou. Ve starověkém Egyptě se do mozaik z vícebarevného skla přidával do mezer skleněný prášek, který se roztavil a připomínal e. Klasický e. ale pevně přilne k podkladu, k čemuž se technika přiblížila v okamžiku, kdy byl kov v mezerách proděravěn a sklo tak proteklo na druhou stranu a ke kovu se na pevno připojilo.

V Byzanci, kdy e. v 6.–12. stol. zažíval jedno z vrcholných období, se jím zdobily především liturgické předměty a šperky. Tehdy byla zdokonalena kvalita barev a rozšířena barevná škála. Navíc se e. začal užívat k vytváření složitých mohobarevných figurálních obrazů.

Na našem území prováděli techniku e-u Keltové v době asi 500 l. ř. n. l. (cloisonné a champlevé). Ve středověké Evropě se po technice cloisonné začala od 12. stol. prosazovat champlevé, která umožňuje větší preciznost a jemnost. 12. stol. bylo dalším obdobím rozvětu e-u. Mnich Theophilus Presbyter napsal zlatnickou příručku Schedula diversarum artium. Ve 13. stol. byla objevena technika basse-taille a ve 14. stol. en ronde bosse. E-em je zdobena i Svatováclavská koruna či kříž Přemysla Otakara II. Nalezneme jej i na korunovačních klenotech Rudolfa II. Od r. 1750 se e-em dekorovaly drobné dárkové předměty jako hodinky, flakónky, kapesní nožíky, špičky na cigarety, etue či jehlice do vlasů. V 17. a 18. stol. rozvoj zaznamenaly emailové miniatury. V baroku byly e-y používány v miniaturách většinou jen jako podklad a závěrecká transparentní vrstva. Pro malbu se jinak užívaly barevné pigmenty (oxidy kovů), které se při práci opakovaně vypalovaly. Motivem byl květiny a portréty na špercích, medailonech, dózičkách, skříňkách či tabatěrkách. Poslední érou vekého rozkvětu e-u byla secese. V poslední třetině 20. stol. byly znovu objeveny možnosti e-u ve výtvarné tvorbě.

Emailovou malbu proslavil limožský e. (dle franc. města Limoges, kde vznikaly emailérské dílny od 12. stol.) – různě zbarvené e-y jsou nanášeny přímo na plochu předmětu, bez oddělených stěn, figur a ornamentů až do tloušťky 2 mm.

Slavným francouzským portrétistou v technice e-u byl Léonard Limousin. K nejslavnějším zlatníkům pak patřil Benvenuto Cellini, jehož slánka zdobená barevnými e-y je umístěna v Uměleckohistorickém museu ve Vídni.

Dnes se pojem e. používá též pro označení nátěrových hmot.

2. E. zubní (sklovina, sklenina) je svrchní vrstva zubů. Představuje nejtvrdší tkaň lidského organismu. V jemných řezech je e. průsvitný, téměř průhledný. Tvrdost kolísá mezi 6–7 stupněm Mohsovy škály, ovšem je křehký a snadno oprýskává. Skádá se ze solí (97 %) a organických látek (3 %). Ze solí je zastoupen fosforečnan vápenatý (93,35 %), uhličitan vápenatý (4,8 %), uhličitan hořečnatý (0,78 %) a zbytek náleží sloučeninám fluorovým a křemíkovým. Sklovina se při polarizovaném světle projevuje dvojlomem světla.

Související pojmy: → organismus, → portrét, → miniatura, → museum, → ornament, → dokorace, → secese, → malba, → medailon, → šperk, → pigment, → klenot korunovační, → koruna, → příručka, → středověk, → baroko, → starověk, → obraz, → předmět liturgický, → helénismus, → granát, → drahokam, → filigrán, → mozaika, → řemeslo umělecké, → perla, → manýrismus, → gotika, → smalt, → rytí.

L: Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl osmý. Praha : Argo, 2002, 1095 s; URBANOVÁ, Magdalena. Smalt ve výtvarné tvorbě: Historické a současné techniky. Praha: Grada, 2013, s. 28–38 ISBN 978-80-247-4876-4 SLANINA, Ondřej. Výkladový slovník exotických materiálů používaných v uměleckém řemesle. Praha: Grada, c2012, s. 75–6. ISBN 978-80-247-3313-5. MRÁZ, B., TROJAN, R.: Malý slovník výtvarného umění, Fortuna, Praha 1996, 2. vydání, 240 s., ISBN 80-7168-329-9

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777