Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Dvůr rajský

Zahrádka v prostoru klausury, tj. části kláštera, kam nesměl vstoupit nikdo kromě řeholníků. Byla obvykle čtvercová a obklopená ze všech stran ambitem. D. r. měl sloužit k potěšení oka i duše; pro řeholníky to byl jediný venkovní prostor, kde se směli volně pohybovat. Byla místem odpočinku, modliteb a rozjímání. D. r. měl symbolizovat rajskou zahradu, kam se podle křesťanské věrouky dostanou hodní křesťané po smrti.

Naproti vchodu do refektáře vystupovalo u některých klášterů z křížové chodby do d. r. lavatorium – zastřešená kašna. V té si mniši před jídlem myli ruce. Lavatoria byla přístupná jen z křížové chodby. V klášterech bez lavatoria sloužila ke stejnému účelu kašna (později fontána) umisťovaná do samého středu d. r. Voda zde mohla přímo pramenit, nebo se sem přiváděla (př. ve Zbraslavském klášteře byl vodovod již ve 14. stol.). Od studny vedly na všechny čtyři strany chodníčky k ambitu, obvykle vysypané pískem. Mezi nimi ležely záhony s květinami, často růžemi, symbolizující čistotu Panny Marie. Výjimečně se zde pěstovaly byliny či zelenina. (Vedle každého kláštera se nacházel hospodářský dvůr, ovocný sad a zelinářská zahrada.) O zeleň rajské zahrádky se starali pouze řeholníci, na rozdíl od ostatního hospodářství, kde pracovali laičtí služebníci.

Všechny prvky d. r. vycházejí ze starozákonní knihy Genesis, ve které je psáno o bohem pěstovaně zahradě ráje, zavlažovaně čtyřmi řekami, ve které rostly strom života a strom poznání. Voda měla symbolizovat Krista, který je považován za pramen vody života. D. r. je také symbolem panenství a neposkvrněného početí Panny Marie. Uprostřed d. r. na plánu ze St. Gallen je zakreslena chvojka klášterská. Pro svoji stálezelenost byl tento druh jalovce symbolem vzkříšení a věčného života. Keř byl zde zakreslen nejen uprostřed centrálního čtvercového pole, ale byl středem celého klášterního areálu.

D. r. lze brát jako ekvivalent blaženosti, lásky, harmonie a rovnosti, nebot' nebesky ráj je v křesťanském náboženství představou dokonalého místa prvotní beztřídní společnosti. Ukázkové příklady těchto dvorů lze nalézt především ve Francii (př. u katedrály Saint Trophime v Arles či v klášteře Fontenay), u nás třeba v pražském klášteře sv. Anežky. Některé klášterní komplexy, kupř. opatství Saint Requier z pozdního románského období, byly postaveny v trojúhelníkové kompozici, která symbolizovala Boží trojjedinost.

Starověkým předchůdcem d. r. je peristyl – vnitřní dvůr řeckého a římského domu čtvercového nebo obdélníkového půdorysu. Peristyl skýtal prostor pro domácí svatyni a náboženské obřady, své místo zde měly i kašny a fontány. Byl pojat jako dlážděný dvůr nebo jako okrasná zahrada.

Související pojmy: → klášter, → sloh románský, → kompozice, → peristyl, → dvůr, → obřad, → fontána, → kašna, → půdorys, → opatství, → symbol, → křesťanství, ambit, → laik, → vodovod, → chodba křížová, → refektář, → modlitba, → řeholník, → klausura, → katedrála.

L: SKRUŽNÁ, Jarmila. Léčivé rostliny ve středověkých klášterních zahradách [on-line]. Edukafarm: Praha, © 2017 [cit. 2017-12-23]. Dostupné z: <http://www.edukafarm.cz/data/soubory/casopisy/16/42_zahrady.pdf>. JIRÁSKO, Jan. Rajské dvory [on-line]. Technická univerzita v Liberci, 2010 [cit. 2017-12-23]. Dostupné z: <https://dspace.tul.cz/bitstream/handle/15240/460/bc_19006.pdf?sequence=1.> VONDRUŠKOVÁ, Alena. Jařmo, parkán, trdlice, aneb, Výkladový slovník historických pojmů, které upadají v zapomnění. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, s. 137. ISBN 9788024739465;

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt