Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Drahokam

D. je minerál, vyznačující se krásou, barvou, vysokým lomem světla nebo zvláštními světelnými efekty a řídkostí výskytu. Polodrahokamy nazýváme ty kameny, které nevynikají ve všech těchto charakteristikách takovou měrou; v přírodě se vyskytují hojněji než d-y, a tak je jeich cena nižší. Kameny jako diamant, rubín, safír, smaragd jsou obecně uznávány jako drahokamy; u ostatních je klasifikace kolísavá, mění se v čase podle módy. Většinou se však jako d-y označují všechny kameny s tvrdostí přesahující 7. stupeň Mohseho škály (škála má rozsah 1–10). Jen málo d-ů tuto tvrdost nedosahuje, např. lapis lazuli, tyrkis, měsíční kámen, opál. Tvrdost d-ů je důležitá, aby si kameny zachovaly krásu a lesk.

Světelný lom a schopnost rozptylovat barvy jsou velmi důležité pro průhledné kameny, neboť od toho závisí lesk a jiskra. Obé je ve velké míře u diamantu. Váha d. se uvádí v karátech (1 karát = 200 mg).

Jen málo d-ů je amorfních, většina roste v krystalických formách. Diamant je jediný d., který je složen jen z jedné látky, uhlíku. Mezi oxidy patří korund a křemen, součást mnoha jiných minerálů, které jsou sylikáty, např. zirkon, chrysolit, turmalín, beryl a topas. K d-ům řadíme vedle kamenů minerálního původu i jantar (rostlinného), perla a korál (živočišného původu).

Terminologie klenotnická (obchodní) a mineralogická (vědecká) se nemálo odchyluje.

Nejstarší naleziště d. jsou v Indii, na Ceylonu a na Urale; příchod Evropanů do Ameriky a do Afriky přinesl objev nových nalezišť. Jejich omezené zdroje jsou důvodem k jejich napodobování (imitacím).

D-y byly od nejstarších kultur spojeny z části s magickými představami a byly používány jako kulturní předměty, ozdoba, nářadí, zbraň i lék. Stejně tak staré je opracovávání kamenů řezbou a broušením. Barevné kameny byly upřednostňovány, jiné se používaly jako příměs do brusných past.

Zvláště v Indii byly šperky z d-ů velmi oblíbené. Intarzie a navlékání kamenů na šňůrku má indický původ. Od římské doby měly d-y také svou materiální hodnotu a byly uchovávány v pokladnicích. Od raně křesťanských dob mělo užívání d-ů pro církevní účely velký význam, srovnatelný s výzdobou insignií světské moci.

Diamanty byly ve středověku k dostání jen v Anglii, Francii a Burgundsku, kde se brusiči kamenů L. de Berkenovi se r. 1476 podařilo použít fazetový brus u diamantu – brusičské umění, které se všeobecně prosadilo. V renesanci se těžiště přesunulo k používání d-ů pro profánní umění. Diamant byl nejoblíbenější. Středověká záliba v barevných kamenech ustoupila zálibě v krásném třpytu diamantu; feudálové a klér především v pozdněabsulutistickém 18. stol. si potrpěli v tomto ohledu na luxus (knoflíky a agrafy, monstrance ad.). Měšťanské zdůrazňování jednoduchosti v klasicismu způsobila ústup v používání d-ů. Přicházející šperkařský průmysl se později odrazil v buržoazním vzrůstu bohatství.

Imitace d-ů byly vyráběny již ve středověku, většinou ze skla. Syntetické d-y jsou produktem laboratoří, jejich chemické a fyzikální vlastnosti jsou s přírodními d-y zcela shodné. Skoro všechny d-y lze vyrobit uměle; pro šperkařské účely nemají význam, jsou ale stále více používány v technice.

Související pojmy: → imitace, → šperkařství, → monstrance, → agrafa, → umění profánní, → klér, → středověk, → technika, → fazeta, → insignie, → šperk, → intarzie, → kultura, → karát, → renesance, → magie, → léčitelství, → móda.

L: Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl dvanáctý. Praha : Paseka, 1998, s. 910–12; ALSCHER, Ludger. Lexikon der Kunst: Architektur, bildende Kunst, angewandte Kunst, industrieformgestaltung, Kunsttheorie. Band I., A-F. Leipzig: VEB E.A. Seemann Verlag, 1976, s. 587-588.

Anna Goldmanová 29.8.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt, Quido Meruňka