Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Donjon

(z lat. dominatio = obydlí pána)

D. byl 1. původně typ francouzského hradu 12. a 13. století. Měl podobu velké (patrové) věže, která sloužila zároveň jako obytný prostor i jako útočiště. Převažují pravoúhlé dispozice, válcové tvary jsou ojedinělé. Pro d. je typické, že na nárožích a někdy i v délce stěn býval zesílen oblými plnými věžicemi (biskupský románský hrad v Roudnici). Jednotlivá podlaží zůstávala převážně nedělená. Přízemí a podzemní prostory sloužily jako sklad či vězení (v angličině znamená slovo dungeon – žalář). Depozitní podlaží neobsahovala okna či měla jen stěrbinové otvory. Podlaží komunikační propojovalo jednotlivá podlaží depositní a horní podlaží obytné. Spojení mezi podlažími umožňovala běžně dřevěná schodiště, vzácněji jsou schodiště v tloušťce zdi nebo v přístavku. Místnosti obytného podlaží s plochých stropem, někdy i sklenuté, doplňovala otopná zařízení, skříně v tloušťce zdi, velká okna s lavicemi (sedátky, sediliemi) v horních podlažích, záchody (prevéty); někdy bylo patro členěno příčkami. D. mohl obsahovat i kapli (Landštejn). D-y mohly být zakončeny hrázděnými či roubenými patry či polopatry, zhusta s obranným účelem. Před nástupem palných zbraní završoval d-y nekrytý ochoz s parapetní zídkou a cimbuřím na okraji. Takové řešení vyžadovalo dobře vyřešené odvodnění (Kašperk). Přibližně od poloviny 15. století bylo nutné ochozy zastřešovat, jinak by navlhl střelný prach.

D-y bývaly nejčastěji zastřešeny valbovou střechou; méně často je kryla střecha sedlová (Karlštejn) nebo zděná helmice (Kašperk). Před d-em byla obvykle ještě kamenná hradba a příkop.

Nejstarší dochovaný d. se nachází ve francouzském Loches; je dlouhý 25 m, široký 13 m, má několik pater spojených schodištěm v síle zdi široké 3 m. Nároží jsou zpevněna válci sloužícími k boční střelbě na obléhatele (flankování). Z d-ů se později vyvinuly složitější typy francouzských a anglických hradů zvaných kastely. V Záalpí se d-y stavěly zřídka. U nás se s jejich výstavbou začalo v době, kdy se začaly stavět kamenné hrady – tehdy se hledala nejvhodnější forma stavby. D. byl např. postaven na hradě Zvíkově za krále Václava I. (dnes je zván Hlízová věž nebo Markomanka). Jelikož nedostačoval reprezentačním účelům, byl za Přemysla II. Otakara vystavěn honosný palác. Zámožná šlechta brzy od výstavby d-ů upustila, ale chudší rytíři v nich sídlili nadále. Ve 14. století tvořily d-y základ většiny zemanských tvrzí

Později se výraz d. přenesl na 2. vejvyšší opevněné místo hradu, sloužící již jen jako útočiště (v Anglii tzv. keeptower, v Německu Bergfriede) – obvykle nejsilnější věž. Vchod do ní vedl až ve druhém patře, kam bylo nutné vylézt po žebříku. V případě útoku se žebřík shodil, aby měl nepřítel přístup do věže znesnadněn.

D. se nazývá též 3. ozdobná věžička letohrádku.

Související pojmy: → hrad, → letohrádek, → hladomorna, → vězení, → věž, → palác, → reprezentace, → tvrz, → zeman, → šlechta, → rytíř, → biskup, → cimbuří, → střecha, → zdivo hrázděné, → kaple, → ochoz, → hradba, → příkop, → kastel, → klenba, → okno, → sedile, → prevét, → palác, → bergfrit.

L: DURDÍK, Tomáš, BOLINA, Pavel. Středověké hrady v Čechách a na Moravě. Praha : Argo, 2001, s. 30–42.
GABRIEL, František. Vztah stavby "věž" k typu "skalní hrad" v severních Čechách. In: Castellologica Bohemica 11. Praha: Archeologický ústav AV ČR a Společnost přátel starožitností, 2008, s. 31–52.
VONDRUŠKOVÁ, Alena. Jařmo, parkán, trdlice, aneb, Výkladový slovník historických pojmů, které upadají v zapomnění. Praha : Grada, 2011, s. 28.
HEROUT, Jaroslav. Slabikář návštěvníků památek. V Praze : Národní památkový ústav, Územní odborné pracovistě středních Čech, 2011, 326 s.
Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl sedmý. Praha : Argo, 2002, s. 836.

Anna Goldmanová 23.2.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt