Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Divadlo (theater)

Pojem d. má několik významů. Pochází z řeckého slova "theatron", což původně označovalo 1. místo, odkud se člověk díval na nějakou akci, předváděnou na jiném místě. Posunem v lidském chápání se pojem stává 2. označením budovy či místa, kde se koná divadelní představení a kde se soustředí diváci za účelem jeho zhlédnutí.

D. jako budova sestává zpravidla ze tří částí: jeviště – prostor, na němž se obvykle odehrává představení; hlediště – prostor, odkud diváci představení sledují; vstupuje se do něj zpravidla přes foyer (předsálí), kde se obvykle nachází i šatna, toalety, případně i d. kavárna; zákulisí – prostor v d., v němž jsou umístěny veškeré dekorace a rekvizity připravené pro instalaci na jeviště, šatny herců, inspice atp.

Díky dalšímu posunu ve vnímání tohoto pojmu se d. rozumí 3. jedno z výkonných neboli scénických (múzických) umění. Jedná se o kolektivní uměníumění – je tvořeno skupinou několika tvůrců a následně je kolektivně vnímáno diváky v hledišti. D. lze rovněž označit za umění opticko-akustické – je vnímáno zpravidla všemi lidskými smysly (na rozdíl od jiných druhů umění).

V neposlední řadě lze pojem d. užít i pro 4. označení souboru jednotlivých herců sdružených za účelem přípravy a inscenování divadelních představení, která následně tvoří náplň d. jako budovy.

Cílem d. jako uměleckého druhu je obvykle odrážet reálné skutečnosti pomocí vytvořeného uměleckého obrazu. Ten je divákovi sdělován prostřednictvím jednání jednotlivých postav ztvárněných herci. Divák se přitom aktivně podílí na jeho tvorbě. Dle způsobu herecké práce lze d. jako umělecký druh dělit na d. tělesné, při němž je uplatňováno přímo herectví živých herců, a d. předmětné, kde diváci sledují pohyby skrytě ovládaných předmětů, loutek, stínů atp.

Snahou d. je esteticky a emocionálně působit na přítomného diváka. Vedle již zmíněných funkcí plní d. i řadu funkcí dalších, jako např. výchovnou, etickou, politickou, zábavní, didaktickou.

L:
KAMÍNEK, Karel; ENGELMÜLLER, Karel. Ottův divadelní slovník. Praha : Otto, 1914-1919.
BLAHNÍK, Vojtěch Kristian. Umění divadelní. Praha : Ústav pro učebné pomůcky průmyslových a odborných škol, 1946.
PAVLOVSKÝ, Petr. Základní pojmy divadla: teatrologický slovník. Praha: Národní divadlo, 2004.

Kristýna Klimešová 27.6.2012

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Joe Angrešt, Zofka777