Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Diorama / Dioráma

Diorama na Petříně (Liebscherovi). Zdroj: [1]

(řec. dioran - průhledný)

1. instalace, která se snaží co nejvíce navodit dojem skutečnosti, iluzi reálného prostoru; divák má mít pocit, že se dokázal přemístit v čase (například k nějaké významné události), či na jiné místo; nejlépe si lze představit d. v interiéru nějakého pavilonu, kde vyplňuje určitý obehnaný prostor (mírně podobné jevišti), kdy zadní stěnu tvoří namalované pozadí, před kterým jsou umístěny plastické předměty (balvany, keře, kmeny stromů, zbraně, nářadí, ...);

- velice oblíbené bylo v 19. století; dodnes velmi využívané v modelářství a též v muzejnictví, kde se vytváří prostředí pro exponát

- příklady d.: Pobytí Sasíků pod Hrubou skálou - diorama s plátnem (10 x 8,5 m) namalovaným V. Bartoňkem, K. V. Maškem a V. Jansou dle předlohy M. Alše pro pavilón KČT na Národopisné výstavě v Praze roku 1895; dnes se nachází v galerii Muzea českého ráje v Turnově [2] - další d. lze spatřit při návštěvě zrcadlového bludiště na Petříně: jedná se o námět Boje se Švédy na Karlově mostě, přičemž velké plátno vytvořili bratři Liebscherové pro pavilon KČT na Jubilejní zemské výstavě roku 1891 [3]

2. dva obrázky, které při určité sestavě působí plasticky; nejčastěji umístěny v malé krabičce, do které se z boku nahlédlo skrz vytvořenými dírami od sebe umístěnými ve vzdálenosti očí a opticky tak vznikne dojem prostorovosti; pro zvýšení efektu používáno modrého a červeného filtru/skla/igelitu

3. malba na průsvitném podkladu z obou stran, která za různého prosvětlení a osvětlení vyvolává iluzi prostoru, proměny denní a roční doby apod.

- počátky d. jsou spojeny s francouzským vědcem, fotografem a malířem kulis L. J. M. Daguerrem; první představení d. v Paříži roku 1822 bylo natolik úspěšné, že byl Daguerre pověřen vytvořením dalšího d. pro Londýn (v roce 1823 instalováno v parku Square East);

Související pojmy: → panorama

L: BALEKA, Jan. Výtvarné umění: Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha : Academia, 1997, s. 82; TROJAN, Raul, MRÁZ, Bohumír. Malý slovník výtvarného umění. Praha : Fortuna, 1996, s. 49; BERNHARD, Marianne a kol. Univerzální lexikon umění. Praha, 1996, s. 102; BLAŽÍČEK, Oldřich a KROPÁČEK, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění. Názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění. Praha 1991, s. 48.

Andrea Svitáková 18.10.2012

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Svitáková, Zofka777