Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Design interiérový (interior design)

Pojem d.i. označuje obor zabývající se estetikou a zároveň efektivním využitím interieru pro lidské potřeby. D.i. zpravidla podléhá architektuře současné doby, tradicím a sociálnímu prostředí, pro které je daný interiér navrhován. D.i. spojuje dekoraci prostoru a jeho vybavení pro navození určitého celkového vizuálního efektu.

Funkce d.i. může být použita nejen v běžném životě, ale například přispívá k estetickému zážitku návštěvníka divadla, galerie, instalace atd. Interier hraje významnou roli v psychice člověka. Jeho vhodným návrhem můžeme docílit pocitů relaxace, meditace, agrese a dalších psychických stavů.

Za prvního architekta zahrnujícího d.i. do návrhu celé budovy se považuje Robert Adam (budova Syon House).

D.i. neboli česky bytová kultura je stručně vykládána jako: „mezioborová disciplína zaměřující se na vytváření interiérového prostředí s jistou identitou a atmosférou. Toho dosahuje manipulací s prostorovými rozměry, umístěním specifických objektů a kusů nábytku a také povrchovou úpravou.“

Bydlení je jednou základních potřeb člověka. Stejně tak jako potrava je jedním ze základních předpokladů přežití. Obydlí prošlo razantním vývojem, od prosté ochrany proti povětrnostním vlivům až k plnění široké škály funkcí, které by mělo splňovat. Prostor by měl být dimenzován a navržen tak, aby nepoškozoval psychický ani somatický stav člověka, ale aby umožňoval jeho optimální vývoj a u bytů pro sociálně slabší skupiny obyvatel nesnižoval jejich lidskou důstojnost.

D.i. se musí především přizpůsobit člověku, který v daných prostorách bude pobývat (pracovní, kulturní, vzdělávací a obchodní interiér) nebo ve kterém bude žít. Navíc by interiér (ideálně) měl reagovat na konkrétní místo, může se stát součástí místa, doplňovat ho a dokonce přidat na hodnotě. „Natolik spjaté se svým individuálním umístěním jsou nejspíš už jen umělecké instituce a architektura, dva obory s interiérovým designem blízce příbuzné.“ Tradičně byl tento obor vnímán jako okrajová odnož architektury, která se zabývá především dekorací a estetickou funkcí prostoru. Při studiu d.i. je nutná znalost historických i současných stylů, znalost designérů nábytku, ale především je důležitá znalost kompozice, teorie barev a nejvíce ergonomie, která vychází z antropometrie (rozměry člověka).

Interiérovým designem se již zabývali starověcí Egypťané. V Egyptě byly používány základní tvary nábytku (křeslo, židle, lehátko, stolek, truhla apod.). Interiéry, které nesloužily jako přijímací místnosti či neměly působit honosně, byly velmi spoře vybavovány. V období rokoka se setkáváme se základy civilního interiéru v podobě jaké je známe dodnes. Poprvé je interiér zaměřen na pohodlný každodenní pobyt.

Osobnosti interiérového designu: Frank Loyd Wright, Otto Wagner, Josef Hoffmann, Adolf Loos, Emil Jacques Ruhlman, Le Corbusier, Alvar Aalto, Ludwig Mies van der Rohe, Charles a Ray Eamesovi, Arne Jacobsen, Philipe Starck, Patricia Urquiola, Marcel Wanders, Karim Rashid a další.

Časopisy a katalogy z oblasti d.i.: Architektura ČSR; Byt a umění; Die Kunst: Monatshefte für malerei, plastik und wohnkultur; Musaion; Plán; Stavba; Stavitel; Styl; The Studio; Český funkcionalismus 1920-1940: architektura, bytové zařízení, bydlení; Traum und wirklichkeit Wien 1870-1930.

Související pojmy: → umění užité, → design, → interiér, → průmysl kreativní, → místo, → architektura, → kompozice.

L:
KŘÍŽOVÁ, Květa. Šlechtický interiér 19. století v dobových zobrazeních ze zámeckých sbírek. Praha : Panorama, 1993.
MYERS, Bernard, Samuel. Encyclopedia of world art, vol.VIII, Indo-Iranian art - Landscape architecture. New York : McGraw-Hill, 1959-©1987.
BOHÁČOVÁ, Yvonna, DANĚK, Ladislav. Nová encyklopedie českého výtvarného umění A-M. Praha : Academia, 1995, 473 s.
BROOKER, G., STONE, S. Co je interiérový design? Slovart, Praha, 2010.
LANDOVÁ, D. a kol. Základy vzdělanosti interiérového designéra. DesignŠkola s.r.o., Praha, 2010.
ŠTÍPEK, J., PAROUBEK, J. Stavby pro bydlení. ČVUT, Praha, 2009.
ADLEROVÁ, A. České užité umění 1918-1938. Praha, 1983.
ADLEROVÁ, A. Bytové zařízení. In: Český funkcionalismus 1920-1940. Praha, 1978.
CRAWFORD, A., MACINTOSH, Charles Renie. Themes and Hudson. London, 1995.
DULLA, M. Architekt Emil Belluš. Bratislava, 2010.
KROHA, J. Sociologický fragment bydlení. Brno, 1973.
KOULA, J. E. Obytný dům dneška. Praha, 1931.
TEIGE, K. Nejmenší byt. Praha, 1932.
TEIGE, K., KROHA, J. Avantgardní architektura, Praha, 1979.
ŽÁK, L. Lidový byt. In: Architektura, 2. vydání, 1940, s. 63-66.

Odkazy:
[1]
[2]
[3]
[4]

Terezie Taberyová 26.12.2012, Radka Zahradníková 6.5.2014

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Grunge, Joe Angrešt, Quido Meruňka