Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Dekonstrukce

Pojem d. (z fr. déconstruction) v nejobecnějším smyslu vyjadřuje 1. bourání (destrukci), odstraňování, rozebrání či rozložení na díly.

V oborově prvotním významu byl pojem používán 2. ve filosofii a spojován se jménem francouzského filosofa Jacquesa Derridy (d. jako metoda filosofického uvažování (intelektuální strategie či reflexe, spočívající ve změně (snaze o změnu) racionálních pořádků a představ, v nichž žijeme). Idea d. byla podnětem pro založení ústavu Collége International de Philosophie v Paříži (1983) pod Derridovým vedením, který by měl mimo akademickou sféru podporovat svobodný filosofický výzkum.

Podle Filosofického slovníku je d. „specifický metodický průnik do povahy jazykové tradice, který musí respektovat fakt, že on sám je touto tradicí ovlivněn, a proto musí rezignovat na představu (též tradiční), že by bylo možno zaujmout při popisu jazykových významů a znaků objektivní stanovisko“.

Dále je pojem d. užíván i 3. v literární vědě (kde je d. chápána jako způsob čtení, analýzy a interpretace textů, tj. jako analýza tradovaných významů až do okamžiku odhalení jejich skrytých nebo potlačených předpokladů).

Podle Lexikonu teorie literatury a kultury je d. „teorie a praxe poststrukturalistické literární kritiky, jež vesměs vychází z koncepcí J. Derridy a P. de Mana. Tento pojem se vzpírá jednoznačnému určení, protože sám odkazuje na skutečnost, že jazykové znaky není možné jednoznačně určit ani sémanticky vymezit."

Obdobně i Slovník kulturálních studií uvádí, že d. „se pokouší poukázat na slepá místa textu a nepřiznané předpoklady, na jejichž základě texty operují. K nim patří místa, kde rétorické strategie textu působí proti logice jeho argumentu. Dekonstrukce tedy zvýrazňuje napětí mezi tím, jaké sdělení je záměrem textu a v jakém sděleni je omezován. Jedním z hlavních problémů dekonstrukce je to, že musí používat tentýž pojmový jazyk, který se snaží rozložit.“

4. ve stavitelství je d. chápána jako destrukční etapa rekonstrukce; 5. v architektuře představuje d. estetický princip a → dekonstruktivismus pak směr postmoderní architektury založený na odporu a popírání již objeveného nebo funkčního (viz i [1]), pro který je typické kouskování, posouvání povrchů, vlnité tvary, porušování vertikál a horizontál, používání ostrých úhlů a nelogických konstrukcí (viz i [2]).

5. v módním návrhářství je pojem d. užíván ve významu zpochybnění, resp. nového pohledu tvůrce na existující náměty (pomocí výřezů, rozstříhání, nového seskládání) nebo i ve smyslu rozebrání již existujících oděvů s cílem využít jejich střihy, detaily aj.); 6. v kulturálních studiích a v umění (d. jako bourání či zavržení již vyzkoušeného); 7. v reklamě (princip d. používaný k provokování, šokování, upoutání pozornosti).

Související pojmy: → architektura, → architektura postmoderní, → směry architektonické, → dekonstruktivismus, → postmoderna, → umění, → reklama.

L: KOL. AUTORŮ. Filosofický slovník. Olomouc, 1998; DERRIDA, Jacques. Texty k dekonstrukci. Bratislava : Archa, 1993; Lexikon teorie literatury a kultury : koncepce, osobnosti, základní pojmy. Brno : Host, 2006, 911 s.; Slovník kulturálních studií. Praha : Portál, 2006, 208 s.

Eva Heřmanová 12.3.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Zofka777