Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Dalmatika

(patrně z názvu tunica dalmatika = něco jako dalmácký oděv, dle názvu římské provincie Dalmacie)

D. je svrchní liturgický oděv s rukávy, který v latinském ritu nosí jáhen. Při slavnostních bohoslužbách nosil d-u do roku 1960 povinně pod kazulí také biskup (většinou hedvábné, barvou souhlasící s mešním rouchem). U Římanů byla tunica dalmatica universálním oděvem pro muže i ženy, zhotovovaným z bílého plátna či bílé vlny; sahal po kotníky a byl zdoben dvěma svislými pruhy červené barvy.

Od 4. století d-u nosil jako sváteční oděv římský papež a jeho jáhni. Od 9. století se prosahila v římské liturgii po celém Západě jako oficiální bohoslužebné roucho biskupů. Na Východě d-u nosí jako sekundární mešní roucho byzantští biskupové (tzv. sakkos); je odvozeno od d-y byzantských císařů.

Liturgická d. je podobná ornátu, na rozdíl od něj má však široké dlouhé rukávy. Její délka se ve středověku zkrátila pod kolena, takže pod ní byla vidět alba, užívaná již od 4. století. Materiál byl tmavý či světlý len nebo bílá vlna. Teprve po stabilizaci kánonu liturgických barev ve 12. století se začala nosit i d. zbarvená. Barvy odpovídají období liturgického roku (např. fialová se nosí při adventu nebo půstu, bílá ve svátek Panny Marie, červená ve svátky mučedníků apod.). Na smuteční příležitosti se d. nenosila, protože je symbolem spásy, radosti a spravedlnosti; byla nahrazována rouchem zvaným casula plicata. D. se též zdobí výšivkami.

Přes dalmatiku nosí jáhnové ještě štólu. Biskupové již d-u pod svrchním rouchem nosit nemusí. Někde se ovšem nosí lněná d. s červenými pruhy při liturgických vystoupeních chlapeckých sborů a ministrantů.

D-u nosili též císařové a králové při obřadech, zejména jako korunovační roucho.

Související pojmy: → kněz, → biskup, → roucho liturgické, → tunika, → kazule, → štóla, → jáhen, → král, → císař, → ministrant, → sbor, → mučedník, → kánon, → alba, → papež, → bohoslužba, → ritus, → korunovace, → advent, → hedvábí.

L:
BERGER, Rupert. Liturgický slovník. Praha : Vyšehrad, 2008, s. 35.
VONDRUŠKOVÁ, Alena. Jařmo, parkán, trdlice, aneb, Výkladový slovník historických pojmů, které upadají v zapomnění. Praha : Grada, 2011, s. 167–168.
Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl šestý. Praha : Argo, 2002, 1036 s.

Anna Goldmanová 13.4.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Quido Meruňka, Zorka Horká