Z Arts Lexikon
Verze z 9. 2. 2014, 19:32, kterou vytvořil Zofka777 (diskuse | příspěvky) (Dědictví kulturní (cultural heritage))

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Dědictví kulturní (cultural heritage)

Ve velmi obecném pojetí je d.k. (viz i → dědictví přírodní) chápáno jako:

1. to, co bylo minulými generacemi chráněno a předáno do současnosti a zároveň i to, co i významná část současné populace chce předat generacím budoucím (Hewison) nebo všechno 2. to, co lidé chtějí chránit (Howard).

3. O něco konkrétněji lze d.k. definovat jako "souhrn hmotných a nehmotných hodnot, děl a kulturních vztahů, které vznikly v minulosti, ale svým vznikem a významem přispívají k vytváření soudobých kulturních a společenských hodnot" (Mockovčiaková).

4. Smith v sociálně psychologickém pojetí chápe d.k. jako „symbolickou reprezentaci identity“, která je představována hmotnými artefakty vytvořenými v minulosti, které podporují jak význam místa (sense of place), tak také sounáležitost k tomuto d.k. různě vztažené komunity lidí.

5. Soukup v kulturologickém pojetí představuje d.k. (na rozdíl od → kapitál kulturní) jako soubor kulturních prvků, tj. artefaktů, sociokulturních regulativů (zejména hodnot, norem a kulturních vzorců) a idejí, jež jsou jako trvalé kolektivní vlastnictví a všeobecně sdílený výsledek materiální a duchovní činnosti členů určitého společenství lidí předávány následujícím pokolením jako specifický typ dědictví. Kumulativním, ale i selektivním a diferencovaným přenášením kulturních prvků z generace na generaci je zajišťována kulturní kontinuita lidské společnosti, jež souvisí s lidskou schopností předávat znalosti a dovednosti pomocí znakových systémů, resp. symbolů (tj. sociální, negenetický přenos kultury v čase a prostoru, viz → inovace, → mem).

6. Podobně Mannheim ve své práci „Duše a kultura“ chápe d.k. jako "mezilidský most", resp. "most mezi generacemi".

Přenos kulturních prvků v čase je selektivní, neboť některé z nich, přestanou-li plnit svoji původní funkci, přestávají být i součástí d.k. Naopak ale také platí, že některé kulturní prvky se v nových kontextech, resp. s novou funkcí (viz i animace), mohou součástí d.k. opětovně stát. Jako příklad lze uvést vojenské historické památky, objekty industriálního dědictví, kultovní či náboženské předměty aj.

7. UNESCO definuje d.k. (na úrovni světové významnosti) v materiální rovině jako architektonická díla, stavby a skupiny staveb všeobecné hodnoty, umělecká díla, prvky archeologické povahy, místa a prostranství hodnotná z historického, estetického, etnologického a antropologického pohledu. Do d.k. zařazuje též dědictví nemateriální, tj. soubor kulturních hodnot (jazyk a literaturu, filosofii, náboženský systém, tradice a zvyky, znalosti a dovednosti, tradiční kuchyni, hudbu a tanec), ale i kulturní diversitu a životní styl. Do pojmu d.k. UNESCO navíc řadí nejen výtvory antropogenní, ale i společná díla přírody a člověka (viz i Úmluva), tj. → dědictví krajinné, např. typický → ráz krajinný. Srov. též definici d.k. na PedF UK.

8. Howard rozlišuje několik částečně se prolínajících kategorií d.k., jimiž jsou jednak památky (stavby, archeologické nálezy, sochy), místa (s památníky důležitých událostí), artefakty (sbírkové předměty, umělecká díla), lidé (významní rodáci, světci) a aktivity (folklorní, náboženské, jazykové). Vedle hmotného tvoří významnou, méně viditelnou součást d.k. nehmotné kulturní dědictví, a to zejména → folklor, ústní tradice, jazyk, tradiční zvyky a rituály, znalosti přírody a vesmíru, tradiční řemesla, kolektivní paměť apod. Viz i → památka, → místo, → tradice, → rituál, → diversita kulturní.

9. Patočka, Heřmanová d.k. definují jako „konfiguraci kulturních prvků, tj. artefaktů, sociokulturních regulativů (zejména hodnot, norem a kulturních vzorců) a idejí, jež jsou jako trvalé kolektivní vlastnictví a všeobecně sdílený výsledek materiální a duchovní činnosti členů určité kultury předávány následujícím pokolením jako specifický typ dědictví.“

Funkce d.k. lze spatřovat - podobně jako funkce kultury - v řadě oblastí. Jde o:

  • význam kultivační, který umožňuje rozvoj člověka v oblasti rozumové i emocionální,
  • význam identifikační, reflektující specifický a nezaměnitelný ráz každého prostředí,
  • význam integrační, pomáhá začleňovat jedince do pospolitostí,
  • význam reprezentační prokazuje přínos dané pospolitosti globálnímu kulturnímu prostředí a zpětně se jí dostává úcty, respektu a porozumění,
  • význam ekonomický, kdy je kulturní dědictví zdrojem příjmů, zejména pak v oblasti cestovního ruchu.

Z disciplín, které se zabývají d.k. z různých úhlů pohledu, lze uvést následující: → péče památková (ochrana a obnova), historiografie (formování, interpretace a právní aspekty d.k.), → kulturologie (význam a smysl d.k. pro společnost a život lidí), → sociologie kultury, → turismus kulturní, → arts marketing, → geografie kulturní a dále i → psychogeografie, → nekrogeografie, → archeologie krajiny aj.

Související pojmy: → artefakt, → místo, → dědictví kulturní hmotné, → dědictví kulturní nehmotné, → památka kulturní, → památka přírodní, → památka smíšená, → seznam indikativní, Světového dědictví UNESCO.

L: HEWISON, Robert. Heritage: An Interpretation. In: UZZELL, David, L. (ed.). Heritage Interpretation. Belhaven, London, p. 15–23, 1989; HOWARD, Peter. Heritage: Management, Interpretation, Identity. Continuum, London, 2003; MOCKOVČIAKOVÁ, Alena. Financování kultury z veřejných rozpočtů v roce 2009. SMITH, Laurajane. Uses of Heritage. Routledge, New York, 2006; SOUKUP, Václav. Sociální a kulturní antropologie. Praha : SLON, Sociologický ústav AV ČR, 1993; MANNHEIM, Karel. Duše a kultura. In: Ideologie a utopie. Bratislava : Archa, 1991; PATOČKA, J., HEŘMANOVÁ, E. Lokální a regionální kultura v České republice. Praha : ASPI, 2008, s. 23, 99 s.

Eva Heřmanová, Jan Jarolímek 12.2.2012

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Quido Meruňka, Zofka777