Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Dílo otevřené

Pojem d.o. (it. opera aperta) zavedl v roce 1962 ve stejnojmenném spise Umberto Eco. Jedná se o dílo, které nemá jednoznačný výklad, nabízí různé interpretace, často nelze přesně určit ani jeho žánr.

Každé umělecké dílo je jistě otevřené více možným pohledům, které se odvíjí od osobnosti toho, kdo toho dílo vnímá, tedy diváka, posluchače, čtenáře atd., ale přesto v mnohem užším smyslu, než u d.o., kde se perceptor (divák/čtenář/posluchač…) stává spolutvůrcem. Umberto Eco pojem d.o. vztahuje především k literatuře, ale při jeho vysvětlování si bere příklad z hudebního pole. Jako příklad d.o., uvádí mezi jinými skladbu Klavierstück XI Karlheinze Stockhausena, kde skladatel předkládá hráči jeden dlouhý arch notového zápisu se sekvencemi notových seskupení. Hráč sám se pak musí rozhodnout, která sekvence skladbu zahájí a také jaké celky ji budou následovat. Tato díla jsou tedy „otevřena“ různým interpretacím v mnohem širším smyslu, než je tomu u běžných uměleckých děl. Často dokonce působí jako nedokončená. Jakoby je autor předával spíše jako stavebnici a nechal na interpretovi, aby ji složil podle vlastního uvážení.

Typickým příkladem d.o. na poli literatury je právě Ecovo dílo Jméno růže, které lze vnímat jako detektivní či historický román, teologickou či filosofickou stať anebo dokonce sci-fi.

Související pojmy: → vnímání, → literatura, → hudba, → autor.

L: ECO, Umberto. The Open Work. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 1989; ECO, Umberto. Autor a jeho interpreti. In: Eco, U., Mysl a smysl, Břeclav : Moraviapress, 2000, s. 149-165.

LadyFox 1.5.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

LadyFox, Zofka777