Z Arts Lexikon
Verze z 30. 12. 2016, 01:27, kterou vytvořil Zofka777 (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Cizelování

C. je druh uměleckořemeclného zpracování kovů, při kterém se pomocí speciálních nástrojů (čakanů) vytepávají do plechu z ušlechtilých kovů a předmětů z těchto kovů (např. šperků) různé tvary, obrazce, zvířata, písmena apod. Označují se tak i další způsoby opracování povrchu kovových litých či kovaných předmětů, a to rytím, broušením a pilováním. Vedle čakanů se používají např. cizelérská rydla, pilníky, jehly, drátěné kartáče, šábry, puncny a další nástroje. Čakan si může zhotovit i cizelér sám podle druhu práce; rozlišují se čakany zatahovací, tvarové, modelovací, sesazovací, zrnkové, matovací aj.

Cizelérské zpracování se od kovotepectví odlišuje směrem zpracování – postupuje se ze svrchní strany materiálu (při tepání obráceně). Někdy se používají kovotepecké i cizelérské úpravy u jednoho předmětu (např. brnění, duté nádoby). Zatímco při tepání se užívá olověná podložka, při c. se pracuje na cizelérském kytu odlitém do tvaru polokoule, která se pro snadné otáčení umísťuje na pryžový kruh. Případně se může plech přilepit tmelem na litinovou polokouli podloženou pro snadné otáčení koženým věncem.

Při c. se čakan drží levou rukou a pravá modeluje údery kladívka s násadou z pružného dřeva mírnými údery na čakan tvar podle náčrtku. K tepání plechů se používá plech tlustý 0,4 mm. Lité, masivní předměty se upínají svěráky.

Při tváření kovu či jeho slitiny za studena dochází k deformačnímu zpevnění materiálu. Deformačně zpevněný materiál je tvrdý, a při dalším tváření může praskat. Proto je nutné jej změkčit žíháním. Plech se sejme z tmelu a vyžíhá se při dostatečně vysoké teplotě, kdy dochází ke snížení koncentrací poruch a rekrystalizaci (ta začíná při teplotách přibližně 40 % teploty tání kovu). Rekrystalizace obnovuje plastické vlastnosti materiálu. Volbou teploty a doby žíhání lze regulovat výslednou velikost zrn v materiálu. Ve zlatnické praxi se celý proces může i několikrát opakovat.

Cizelování dutých nádob se provádí na povrchu nádoby vyplněné tmelem. Cizelérský tmel se vyrábí dle různých receptur, např. 2 díly kalafuny, 1 díl sádry a lžíce oleje, ale lze jej koupit hotový.

Související pojmy: → dekor, → artefakt, → starožitnost, → zlatnictví, → kalafuna, → brnění, → kovotepectví, → šperk, → kování

L:
TÄUBL, Karel. Zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví. Praha : Nakladatelství technické literatury, 1989, s. 73. Polytechnická knižnice. 2. řada, Příručky.
KUBIČKA, Roman, ZELINGER, Jiří. Výkladový slovník: malířství, grafika, restaurátorství. Praha : Grada, 2004, s. 43.
ČECHLOVSKÁ, Klára. Zhodnocení vybraného souboru sbírkových předmětů Židovského muzea v Praze z hlediska odlišných výsledků materiálového průzkumu slitin stříbra a údajů zjištěných z puncovních značek jako podkladů pro restaurátorské práce: Magisterská diplomová práce [on-line]. Brno, 2015, s. 22. Přístup z: [1]

Eva Heřmanová 3.5.2015, Anna Goldmanová 19.11.2016

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt, Zofka777, Zorka Horká