Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Citace

Je uvedení výroku nebo kratší části textu v textu jiném. Povinnost citovat máme v případě, že převezmeme něčí text, obrázek, tabulku, graf, data, myšlenku, nápad, názor či výsledky práce. Citovat nemusíme, pokud se jedná o všeobecně známé informace.

Při doslovném přepisu hovoříme o přímé c-i. V textu bývá opatřena uvozovkami, delší text je obvykle zvýrazněn kurzívou, aby bylo na první pohled zřejmé, že jde o přímou c-i. Přímou c-i používáme zpravidla tehdy, když chceme přesně reprodukovat důležité myšlenky autora, který představuje pro pisatele autoritu. U přímých c-í uvádíme vedle autora a názvu textu i číslo stránky, z které citujeme.

Norma ISO 690 vylučuje jakoukoli vlastní úpravu přejímaného textu. Výjimkou je:

  • Částečné zkrácení s uvedením výpustky (…).
  • Drobné úpravy, jako je změna velikosti písmene.
  • Pokud je v citovaném textu něco neobvyklého, zarážejícího nebo např. gramatická chyba, tak text neopravujeme, ale můžeme za daný výraz uvést (sic!).

Ve vlastní práci bychom neměli mít víc než 10 % c-í.

O nepřímé c-i neboli parafrázi hovoříme tehdy, když text interpretujeme vlastními slovy, a zároveň se nemění jeho význam. Takový text nedáváme se do uvozovek, avšak autora i zdroj uvádíme. Zpravidla bývá kratší než originální text. Parafrázi upřednostňujeme v případě, že citovaná pasáž není nijak výjimečná. Parafráze je zaměřena na základní myšlenku.

V případě, že c-i neuvedeme, dopouštíme se plagiátorství.

Norma uvádí tři metody citování:

  • forma jméno a datum (harvardský systém) – tato forma přináší i jiný způsob psaní bibliografických c-í. Odkaz může být přímo v textu:

text text text text text text (Roche 2006, s. 97–98) text text text text text text

Soupis použité literatury je uspořádán podle druhu použitého materiálu a dále podle příjmení autorů a roku vydání.

  • forma číselného odkazu – V textu je v závorce uvedeno pořadové číslo zdroje, a č. stránky ze které citujeme, přičemž. Seznam odkazů je seřazen na konci práce podle čísel citovaných zdrojů. Opakované citace téhož díla se odkazují na stejné pořadové číslo.

Soupis použité literatury je uspořádán podle druhu použitého materiálu a dále podle příjmení autorů a roku vydání.

Příklad tohoto typu citace: „text text text text text“ [1, s. 28] ...

  • forma průběžných poznámek – v textu je pomocí horních indexů vkládáno číslo, které odkazuje na poznámku pod čarou na téže stránce. Soupis použité literatury je uspořádán podle druhu použitého materiálu a dále podle čísel. Každý odkaz má vlastní číslo (i c. stejného zdroje), čísluje se průběžně. Opakovaná citace stejného zdroje se uvádí slovem „tamtéž“.

Prvky c. jsou: • tvůrce • název • typ nosiče • vydání • nakladatelské údaje • číslování a stránkování • edice • standardní čísla • lokace

Jednotlivé zdroje dat se citují v různém formátu. Specifické zdroje:

• elektronické zdroje / web • audiovizuální dokumenty • filmy, tv a rozhlasové vysílání • grafická díla • hudebniny • mapy • normy • patenty

Mimo normu se citují • DP • archiválie • zákony • rozhovory

Nejčastěji se lze setkat s c-í knihy, jejíž formát je následující: Tvůrce (jméno psané kapitálkami). Název publikace. Vedlejší názvy. Vydání. Další tvůrce. Místo: nakladatel, rok. Počet stran. Edice, číslo edice. ISBN.

Související pojmy: → archiválie, → zákon, → kniha, → publikace, → ISBN, → nakladatelství, → patent, → norma, → mapa, → hudebnina, → grafika, → film, → televize, → rozhlas, → dokument, → edice, → index, → autor, → parafráze, → originál, → interpretace.

L: Formální úprava bakalářské/diplomové práce. Jak správně citovat [on-line]. Metropolitní univerzita Praha, o.p.s.: Praha, © 2014 [cit. 2019-4-18]. Dostupné z: <https://point.mup.cz/files/hornochova_citace.pdf>; Nová citační norma ČSN ISO 690:2011. Bibliografické citace. Plzeň: Univerzitní knihovna Západočeské univerzity v Plzni, 2011.

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt