Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Chrismon

Pojem ch. pochází patrně z latinského Christi nomen (Jméno Krista). Jedná se o Kristovy monogramy, zkratky jména Ježíše Krista, které utvářejí monogramická znamení, jinak řečeno symboly. Tato písmena byla velmi bohatě graficky zdobena. Ch-y se uplatňují již od dob starokřesťanského umění nejčastěji v řecké a latinské podobě.

V diplomatice se konkrétněji jedná o označení pro grafickou invokaci (tzn. vzývání Božího jména) v podobě monogramu, který byl umístěn v záhlaví středověkých veřejných listin. Takto byly listiny slavnostně zahájeny nebo doporučeny Kristově ochraně. Ch-y se začaly používat patrně už od 6. století v merovejských listinách. V listinách karolinských králů se ch. vyskytují před podpisem kancléře, notáře nebo před datací. Symbol se výrazně vyvinul během 7. a 8. století. Nejsložitěji byly monogramy zdobeny v 10. a 11. století, ke konci vrcholného středověku již téměř mizí.

Nejčastěji se vyskytuje sestava písmen:

  • X a P (řecká písmena chí a rhó, první dvě písmena řeckého Christos), písmena často sevřená vavřínovým věncem (symbolem vítězství) a korunujícím křížem. Tato podoba je rozšířená od dob císaře Konstantina. Ch. byl přijat prvotními křesťany jako symbol křesťanství a vyskytuje se velmi běžně v raném křesťanském umění ze 4. století zejména na sarkofázích, eucharistických nádobách a lampách. Písmena X a P samy o sobě existovaly jako zkratka řeckého slova chréstos (příznivý), užívaného jako symbolu přinášejícího štěstí, a patrně v tomto smyslu byly převzaty císařem Konstantinem na římskou císařskou korouhev. Tradičně však bylo toto znamení považováno za chí-rhó monogram. Častou součástí tohoto monogramu jsou písmena alfa a omega.
  • T (snad z řeckého Tav, ve smyslu znamení) a P (rhó) připojené na vrcholu. Tento ch. je také vykládán jako spojení egyptského kříže tvaru T a P (rhó) ve významu Kristovy monogramy (tzv. crux monogrammatica).
  • I a X (velká řecká ióta a chí). Tento ch. je monogramem jména Iesus Christos. Ve starokřesťanském období je často zastupován ideografickým symbolem ryby (řecky ICHTHYSIésús Chrístos Theú Hyios Sótér, Ježíš Kristus Syn Boží Spasitel), často sestavený do tvaru kříže, doplněný kotvou apod.
  • IC XC NIKA. Tento ch. je zkratkou řeckého poukazu na Krista (IC IX) jako vítěze (NIKA) nad smrtí a hříchem.
  • IHS, méně často IHXP nebo IHC. IHS je z latiny (řecky IHΣ), přeneseně se vykládá jako Iesus Hominum Salvator (Ježíš lidí Spasitel), In Hoc Signo (V tomto znamení) apod., někdy je nad středním písmenem křížek.
  • I.N.R.I. z latinského Iesus Nazarenus, Rex Iudeorum (Ježíš Nazaretský, král Židů), bývá zobrazován v nadhlaví na Kristově kříži. Tento monogram je běžnou součástí zobrazení krucifixu od románského období. Dle NZ (Jan 19,19-20) dal Pilát napsat nápis a připevnit jej na kříž hebrejsky, latinsky a řecky. V renesančním umění je dáván pouze latinský nápis nebo jeho zkratka, v protireformačním malířství se vyskytuje nápis v trojjazyčném znění.
  • A a ω (řecká alfa a ómega), také A-Ω nebo α-ω, samostatná nebo v kombinaci se symboly. V řecké abecedě se jedná o první a poslední písmena a jako typ ch. od starokřesťanské doby vyjadřuje tento symbol počátek a konec (dle Nového Zákona Zj 1,8). Alfa a omega jsou symbolem Boha jako počátku a konce všech věcí a v umění jsou spojovány s první a druhou osobou nejsvětější Trojice. Tato písmena se v raně křesťanském umění vyskytují ve spojení s chí-rhó monogramem. Od renesančního umění lze tento ch. zpravidla vidět na stránkách otevřené knihy, kterou drží v rukou Bůh Otec. Běžnější podobou omegy je „ω“, psaná někdy tak, že se podobá latinskému písmenu W.
  • C (z latinského Christus). Velmi hojně používán ch. od poloviny 9. století ve východofranské královské kanceláři a později charakteristický pro pozdější používání v listinách panovníků Svaté říše římské.

Související pojmy: → monogram, → symbol, → grafika, → invokace, → umění, → listina, → středověk, → umění, → sarkofág, → kříž, → krucifix, → malířství, → renesance.

L:
BLAŽÍČEK, Oldřich, KROPÁČEK, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění. Praha : Aurora. 2013, s. 213-214.
HALL, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha-Litomyšl : Paseka. 2008, s. 33, 171, 458.
Ottův slovník naučný. Díl 12: Ch-Sv. Jan. 1897, s. 393.
ROYT, Jan. Slovník biblické ikonografie. Praha : Karolinum, 2006, s. 140.

Kateřina Jirková 6.3.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Bludišťák, K. J., Zofka777