Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Cherubín

Cherubín. Oltář Ukřižování, kostel Maria Scharten, Horní Rakousko, 1667. Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: Wolfgang Sauber, 2013. Přístup z: [1]
Cherubín. Klášter svatého Ondřeje apoštola, Epazoyucan, Hidalgo, Španělsko. Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: Eduardo alfaro mellado, 2012. Přístup z: [2]
Cherubín na renesanční plaketě. Německo, 1590. Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: Sailko, 2014. Přístup z: [3]
Cherubín na portálu klášterního kostela, Schlägl, Horní Rakousko. Johann Spaz d.J., 1654. Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: Wolfgang Sauber, 2013. Přístup z:[4]
Cherubín. Kopec Herrenberg, Rapperswil, Švýcarsko. Zdroj: Wikimeda Commons. Roland zh, 2010. Přístup z: [5]
Madona s cherubíny (orig. The Madonna with the Cherubim) z roku 1485, italského renesančního malíře Andrea Mantegna, na dřevě. Zdroj: Pinacoteca di Brera, Milan a Wikimedia Commons. Přístup z: [6]

(z hebrejštiny Keruv, pl. Keruvim, odtud řecké zkomolené pojmenování cherubín)

Ch. správněji cherub je označení pro 1. druh nebeské bytosti, anděly, okřídlené bytosti, o kterých se zmiňuje již Starý zákon a Zjevení svatého Jana. (Wikipedie, [7]). Pojem je chápán i obecněji, nenábožensky, v přeneseném významu jako 2. dokonalá, krásná bytost.

Ve starověké magii byli ch-i strážci světla a hvězd, kteří vytvářeli, rozdělovali a zprostředkovávali pozitivní božskou energii, dohlíželi na galaxie. Jejich původ je odhadován na asyrský nebo akkadský, jejich pojmenování značí "ti, kteří se přimlouvají". Ve starověku se často objevují jako pololidé, polozvířata, většinou s obličejem lva. V takovéto podobě (s lidskými tvářemi a těly býků nebo lvů) byli jako sochy umisťováni před vchody chrámů, aby ochraňovali božskou půdu. Ch-i prý původně vůbec anděly nebyli, ale postupem času se v nebeské hierarchii k tomuto statutu propracovali.

V mytologii je strašnější verzí cherubína bytost se čtyřmi tvářemi a čtyřmi křídly; toto mytické zobrazení je spojováno se čtyřmi větry. Ch-i se objevují jako posvátná zvířata a strážci božství (např. Ofaniel, Rikbiel, Cherubiel, Rafael, Gabriel, Uriel a Zofiel).

Ve středověké teologii patří ch-i mezi nejvyšší řády v hierarchii andělů, společně se serafy (serafíny). Většinou působí jako osobní strážci, v případě potřeby se ohánějí plamenným mečem.

V malířství, sochařství a v architektuře jsou ch-i zobrazováni jako děti, zvláště v podání renesančních sochařů a malířů, např. Rafaela. Tyto bytosti jsou nejčastěji vyobrazeny v podobě dětské hlavy s křídly, zpravidla bez těla.

Související pojmy: → anděl, → Amor, → putto, → archanděl, → prvek architektonický, → motiv, → seraf, → renesance, → teologie, → magie, → mythologie, → náboženství, → socha, → chrám.

Odkazy:
Wikipedie. Heslo Cherub. Přístup z: [8]

Eva Heřmanová 9.1.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Zofka777