Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Cenzura

(lat. censura = zkouška)

C. je kontrola uveřejněných výtvorů všeho druhu (tisku, knih, divadla, výtvarného umění, filmu, rozhlasu, televize) státem, církví nebo jinými společensky silnými skupinami a institucemi. C. má sloužit ochraně platných mravních, náboženských a politických norem.

Článek 19 ve Všeobecné deklaraci lidských práv stanovuje: „Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice.“ C-u lze chápat jako porušení článku 19 ze Všeobecné deklarace lidských práv.

Rozlišuje se mezi c. přímou a nepřímou: přímá c. zabraňuje uveřejnění zcela nebo částečně (c. předběžná), nebo je potlačuje následně (následná c.); nepřímá c. se vymezuje hůře, neboť je částí každé kulturní politiky jako daně, odepření příspěvků aj. až po autocenzuru skupin či osob. C. ovlivňuje produkci, distribuci a recepci umění, aniž je ovšem může zcela zamezit. Nezřídka přispěje zákaz nějakého díla k tomu, že se stane známé a rozšířené.

Ve starém Římě používali c. cenzoři zvláště při mravních přečinech; ve středověku dohlížela na mravy a učení církev. Od 15. stol., po vynálezu knihtisku, který umožnil široké působení knih, nabyla c. zvýšeného významu. Tridentský koncil roku 1559 stanovil Index Librorum Prohibitorum, průběžně doplňovaný seznam knih zakázaných všem věřícím, který existoval až do roku 1966. Církevní c-u doplňovala i státní c., která byla v jednotlivých státních celcích prováděna různě. Ve výtvarném umění byly usnesením augsburského říšského sněmu roku 1548 výslovně zakázány „obscénní, smyslnost dráždící obrazy, dále obrazy, na nichž se zesměšňovaly náboženské předměty, a takové, které sloužily výsměchu určitým osobám“. Osvícenství sice požadovalo právo na svobodné šíření názorů, ale v praxi neztratila c. svou sílu a byla prosazována peněžními, vězeňskými i dalšími tresty (ztrátou cti apod.) pro vydavatele a autory. Následkem Francouzské revoluce nastalo uvolnění c-y.

V českých zemích stát za první republiky cenzuroval obsah vydávaných deníků a zakazoval publikaci informací, článků podrobujících kritice některé policejní akce a zájmové oblasti politiky státu. V době komunistického režimu v Československu měla c-u na starosti Hlavní správa tiskového dohledu (1953-1966), poté Ústřední publikační správa (1966-1968) a nakonec Úřad pro tisk a informace (1968-1989).

C. byla oficiálně zrušena novelou Tiskového zákona v roce 1968 (během Pražského jara), po sovětské invazi do Československa ovšem neoficiálně pokračovala až do roku 1989.

Související pojmy: → politika kulturní, → informace, → autocenzura, → tisk, → deník, → divadlo, → umění výtvarné, → film, → rozhlas, → televize, → církev, → cenzor, → produkce, → distribuce, → recipient, → umění, → dílo, → etika, → antika, → středověk, → knihtisk, → kniha, → publikace, → článek, → kritika, → prohibice, → samizdat, → ideologie, → obraz, → obscénnost, → akt, → puritánství, → osvícenství, → vydavatel, → vydavatelství, → autor

L:
LOTTER, Henckmann. Estetický slovník. Praha : Svoboda, 1995, s. 18.
Všeobecná deklarace lidských práv [online]. Přístup z: [1]
Wikipedie. Heslo Cenzura. Přístup z: [2]

Ina Shmakava 7.6.2016

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Inni, Quido Meruňka, Zofka777