Z Arts Lexikon
Verze z 31. 12. 2016, 13:29, kterou vytvořil Zofka777 (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Cejch

(z něm. Zeichen = znamení)

1. Úřední značka označující správnost měr a vah nebo jakost drahých kovů (u kovů hovoříme častěji o punci). Cejchování vah provádí Český metrologický institut nebo autorizované metrologické středisko. Cejchují se váhy určené jako měřidla vhodná pro obchodní styk, přímý prodej či zdravotnictví. Cejchovat váhu je třeba každé dva roky. Cejchovaná, úředně ověřená váha, je zaplombována a označena nálepkou. Další možné způsoby označení: leptání, potisk, vyražení či vypálení.

V minulosti se užívaly ke značení např. zemský znak (stanovil roku 1268 Přemysl Otakar v zemích království Českého), císařský orel se lvem českým (za Marie Terezie od roku 1764) či orel (stanoven za cejchovní znak roku 1782 císařem Josefem II.).

2. Značka vypálená na tělo osoby, zvířete či povrch nebo věci (dříví v lese). Neodstranitelný vypálený obrazec má poukazovat na určitou skutečnost spojenou s nositelem (např. zločin v případě lidí).

Označování zvířat vypalovanými značkami je známo více než 4 tis. let. Doloženo je ze starověkého Egypta. V antickém Římě se značení zvířat používalo i jako kouzlo určené k ochraně zvířat před zraněním.

Slovo stigma mělo v řečtině i latině význam vypálení, vypichování nebo tetování značek. Tetování bylo častějším trestem než vypalování žhavým železem. Zatímco značkování zvířat bylo běžnou praxi i u Řeků, cejchování lidí se téměř neprovádělo. V pozdní antice se c-y někdy označovali zločinci, např. vězni čekající na popravu nebo odsouzení k práci v dolech či lomech nebo otroci. Kvůli špatné hygieně způsobené infekce při cejchování vedly k nemocem i smrti ocejchovaných.

Ve středověké Evropě se již běžně využívalo vypalování značek zvířatům se silnou kůží, za účelem rozpoznání vlastnictví. Tato praxe se stala oblíbenou především v zemích s velkými pastvinami, jako je Španělsko. Masové rozšíření cejchování zvířat zavedli zejména kovbojové a rančeři na americkém západě. Množství značek si brzy vyžádalo zaznamenávání symbolů do knih.

Co se týče cejchování lidí, byl ve středověku c. pokládán za jeden z nejtěžších trestů (hned po trestu smrti). Lidé potrestaní cejchováním byli zapisováni do smolných knih. Cejchováním a vymrskáním (většinou spojené s vypovězením) bylo obvykle trestáno smilstvo. C. se nejdříve vypaloval na tvář, aby byl dobře viditelný. Později se vypaloval na záda a platilo, že pokud byla osoba vykázána jenom z nějakého místa (např. ne ze všech německých zemí, c. se vypalovat neměl).

Dokument Constitutio criminalis Theresiana etc. Marie Terezie z roku 1769 stanovil podobu c-u. Ta dříve obyčejně kopírovala tvar šibenice, určité písmeno nebo znak trestajícího města. Nový předpis určoval vypalovat v Čechách R. Bo, na Moravě R. Mo. Do rány se sypal střelný prach, aby byl c. dobře viditelný po delší dobu. Osm dní po vypálení musel cejchovaný zůstat ve vězení. Trestní zákoník Josefa II. zavedl opět cejchování na obličej (znak šibenice vypálený na obě tváře). Vypalování c-u jako trestu vymizelo až s trestní zákoníkem z roku 1803.

Alternativou vypalování do kůže je vypalování do rohoviny, ovšem není příliš rozšířená pro svoji netrvalost, protože kopyta i rohy rostou a značky se musí zhruba každých šest měsíců obnovovat. Další typ značení, či jako doplněk se dnes užívá tetování kůže, vymražení (kapalným dusíkem) či elektronické čipy (RFID) implantované pod kůži.

V současnosti využívají vypalování do kůže (angl. branding) např. pouliční gangy. Ale užívá se i jako prostá ozdoba. Zdobení se provádí jak žhavým železem nebo formou kauterizace, při kterém se spáleniny vytváří nástrojem podobným elektrokoagulačnímu noži, používaném v chirurgii a stomatochirurgii. Nejnovější metodou je značkování laserem, při kterém se používá elektrokaustický stroj. Výhodou metody je možnost regulování hloubky popálení.

Vypalování ornamentů na kůži používali ke zdobení a magickým účelům již dlouho předtím domorodé kmeny.

Související pojmy: → gang, → puncovnictví, → trest, → magie, → tetování, → šibenice, → středověk, → znak, → značka, → tisk, → leptání, → antika, → starověk, → stigma, → stigmatizace, → kniha smolná, → symbol, → království, → ornament, → prach střelný

L:
ŠKOPEK, Pavel. Cejch: Znamení hanby se stalo módou. Epocha. 2012, roč. 8, s. 15.
RYCHLÍK, Martin. Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005, s. 206–207.
Trocha historie [on-line]. GEW: Valašské Meziříčí, © 2014. Přístup z: [1]
MARETHOVÁ, Zuzana. Trest na cti: Magisterská diplomová práce [on-line]. Brno, 2013, s. 76. Přístup z: [2]
Vyhláška č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu

Anna Goldmanová 20.12.2016

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Bludišťák, Echo, Zofka777