Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Cech

(od cejch = znamení)

C. býval sdružením živnostníků, jehož cílem je chránit jejich členy před konkurencí a regulovat místní trh v jejich prospěch. Jméno je odvozeno od znamení (cejchu) kterým se jednotlivé cechovní spolky lišily. Cechy si pořizovaly do majetku spolku praporce, svíce, pečeti, truhly atd. opatřené jejich znakem.

Již v antickém Římě vznikala živnostenská sdružení (collegia), ovšem c., jak ho dnes chápeme, se ustavil ve středověku, kdy vznikala města a usazovali se v nich svobodní řemeslníci. Do té doby pracovali řemeslníci jako robotníci pro svou vrchnost. S přibývajícím počtem do města nově přicházejících řemeslníků vznikala mezi zde dříve usedlými řemeslníky potřeba bránit se jejich přílivu. Nejprve vznikala bratrstva, z nich se vyvinuly privilegované c-y. Cechovní zřízení se rozšířilo po celé Evropě. Bratrstva a později též c-y měla křesťanský ráz: vybírala si některého světce za patrona, sloužila bratrské bohoslužby u vybrané kaple či oltáře, podporovala se v nouzi a v nemoci. C. měl pravomoc nad svými členy, jejich práci, monopolem díla i prodeje hlídala živnostenská policie.

C. měl výhradní právo na provozování řemesel a živnosti v daném městě a okolí. Jednalo se o tzv. právo mílové; výjimkou byly svobodné trhy (zvláště výroční), kdy do města směli přijít i jiní řemeslníci, např. vesničtí. Řemeslníci dávali městu svůj ráz, např. v určitých ulicích se usazovali řemeslníci podle daného c-u, odtud bývaly i pojmenovávány, své zastoupení měli na radnici i v účasti na církevních i světských slavnostech. Analogie cechovních řádů pronikly i do rytířství, universit (fakulty s jejich mistry) i do spolků uměleckých i zábavních, besedních.

Řemesla vznikala a zanikala dle mód. Např. v 16. století bylo zavedeno řemeslo punčochářské, štukatérské a cukrářské; v 17. století vznikl cech parukářů. Svůj c. měli někde i oráči, formani, šenkýři, ovčáci atd. Každý c. musel mít určitý počet mistrů. Pakliže jich měl málo, c-y se spojovaly. Spojený cech měl někdy zvláštní jméno (př. cech řemesla rozličného, rejcech, čtvero řemesel). Některý c. mohl mít své členy v rozličných městech.

Některá řemesla umožňovala vandrování tovaryšů, jiná ne (př. vandrovat nemohli jantarníci v Lübecku). C-y se lišily co do váženosti, řezníci byli považováni více než mlynáři, tkalci, lazebníci. Ovčáci byli opovrhováni. Od pol. 16. století byla z právního hlediska řemesla zrovnoprávněna.

Regulace místního trhu se v průběhu staletí stupňovala (př. uplatňování cenového diktátu, vyloučení cizí konkurence, necechovních řemeslníků, dozor nad kvalitou výrobků prodávaných na trzích, přednostní práva v nákupech surovin). V rámci c-u také odcházelo k omezením - prodlužovány povinné tovaryšské učební doby, zhoršení podmínek vstupu do c-u, zakázána práce na sklad, omezení počtu dělníků, výrobních nástrojů atd. Mimo c-y mohli pracovat řemeslníci svobodně, na panovníkem udělenou koncesi. Řemeslník pracující volně bez koncese byl zván stolíř (fušer), c. ho pronásledoval.

První doklady existence c-ů u nás máme z roku 1318 (statuty c-u pražských krejčí). Bratrstva se vyvíjela v c. pozvolna, kupř. bratrstvo malířské bylo založeno roku 1348, c. se z něj stal až koncem 14. století. Za vlády Karla IV. musely být c-y regulovány, protože přísná regulace výroby sužovala spotřebitele. Řemesla se rozšiřovala s rostoucí vzdělaností. V 15. století existovalo u nás 225 řemesel a živností. Práce se specializovala, např. místo kovářů a zámečníků pilaři, lopatníci, sekerníci, srpníci, vidlaři, dráteníci, klempíři, jehelníci a jiní. Hranice mezi řemesly byly nezřetelné, což vedlo k hádkám.

V 80. letech 15. století se cechmistři stávali členy poradního orgánu konšelů. V pol. 15. století začaly vznikat v českých zemích c-y tovaryšské. C-y až do pol. 16. století mohutněly, ovládaly městský hospodářský život. Zlom znamenal rok 1547, kdy císař Ferdinand I. c-y po povstání královských měst zrušil. Jeho zájmem bylo omezit politickou moc c-ů. Postupně bylo cechovní zřízení opět obnoveno a vznikaly i c-y nové. V předbělohorském období c-y utužovaly své postavení na úkor spotřebitelů. Po Bílé hoře již nastává postupný a konečný úpadek c-ů. Nebyly schopny konkurovat nově vznikajícím manufakturám podporovaným vládou. Generální cechovní artikule vydané roku 1739 Karlem VI. měly c-y co nejvíce omezit či úplně zlikvidovat (př. cechovní mistři nahrazeni magistrátem jmenovanými inspektory). Definitivní konec cechovního zřízení nastal až roku 1859 nahrazením c-ů společenstvy.

Související pojmy: → manufaktura, → město královské, → štuk, → móda, → konkurence, → monopol, → řemeslo, → artikule, → bratrstvo, → koncese, → středověk, → oltář, → kaple, → bohoslužba, → patron, → světec, → křesťanství, → jarmark, → trh, → management.

L: Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl čtvrtý. Praha : Argo, 2002, s. 83; KRATĚNOVÁ, Pavlína. Cech ševců v Mimoni: Bakalářská diplomová práce [on-line]. [cit. 2013-12-31]. Brno, 2009, s. 2–5. Přístup z: [1].

Anna Goldmanová 31.12.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Quido Meruňka, Zofka777