Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Carmen figuratum

(lat. tvarované básně), synonymicky též carmina figurata, technopaignia (řec. umělecké hříčky)

C.f. je novodobé označení řecké básnické formy z doby helénismu. Původně to možná byly nápisy na skutečné předměty. Pojem je užívaný k označení básní, ve kterých některá písmena nebo slova jsou uspořádána do vzorů nebo obrazových kompozic předmětu, kterého se báseň týká. Může jít jak o prosté uspořádání textu v daném tvaru, nebo též o vyznačená písmena či slova v souvislém textu.

Ze starověku se dochovalo několik řeckých básní ze 3. století př.n.l., jejichž autory jsou Simmiás z Rhodu (Sekyra, Křídlo – věnovaná Erotovi, Vejce – věnovaná Hermovi), Theokritos (Píšťala), Dosiadés a Bésantínos (Oltář).

V římské literatuře tuto formu napodobil Laevius na počátku 1. století př.n.l. (Křídlo Fénixovo) a ve 4. století n.l. básníkem Konstantina Velikého Publius Optatianus Porphyrius (Varhany – první báseň, kterou bylo c.f. uvedeno do latinské literatury [míněna jako invokace musy Clio]; Oltář; Píšťala). C.f. skládal mj. i Venantius Fortunátus a Sv. Bonifác. Porfyriova poezie byla hojně kopírována a napodobována v raném středověku, protože juxtaposice poetického a vizuálního poskytovala podněty k teologickým výkladům.

V raném středověku tvořili c.f. např. Alcuin Yorka, jeho žák Josephus Scotus a Theodulf; nejvlivnější dílo však vytvořil Alcuinův žák Rabanus Maura a později opat Fulda a arcibiskup z Mohuče. Jeho sbírka De laudibus Sanctae Crucis obsahuje 28 básní doprovozených jejich prozaickou verzí a vysvětlivkami; kříž zde vystupuje v různých obměnách jako mystická struktura vesmíru, která zahrnuje a vysvětluje každý aspekt stvoření a spásy. Originál se ztratil, dochovalo se 48 kopií, z nichž nejlepší je uložena ve Vatikánu v tamější Apoštolské knihovně (Biblioteca Apostolica Vaticana).

Ve 13. století vydal byzantský rétor Manuel Holobolos ilustrované a komentované vydání řeckých technopaiginií, která napodobovali i byzantští básníci. Na západě byla tato forma oblíbena v období karlovské renesance a dále v době barokní. Svou obrodu zažil tento žánr mezi lety 1580 a 1720, kdy navazuje na antický model. Hojně vznikaly básně s křesťanskou symbolikou – kříž, hvězda, pyramida (plný trojúhelník, symbol sv. Trojice); např. Catharina von Greiffenberg složila v 17. století báseň ve tvaru kříže. V novověku se přidávají i světská tvarová schémata jako láhev, loutna, meč aj.

Básně napodobovaly objekt nebo i osobu, na niž se pěla chvála. Autory byli vzdělanci a c.f. tvořili hlavně z důvodu společenské prestiže. Často byly psány v řečtině, latině a hebrejštině, což mělo zdůraznit autorovu učenost. Od moderny se jim říká obecně kaligramy. Z moderních básníků tuto formu vytvářeli H. Ch. Morgenstern, G. Apollinaire.

Související pojmy: → kaligram, → moderna, → novověk, → středověk, → žánr, → symbolika, → křesťanství, → renesance, → baroko, → poezie, → báseň, → antika, → helénismus, → mysticismus, → knihovna, → próza, → poezie vizuální, → múza, → rétorika, → ilustrace.

L:
visual poetry [on-line]. Franziska Nori, © 2004 [cit. 2014-7-10]. Přístup z: http://www.digitalcraft.org/iloveyou/poetry.htm
SVOBODA, Ludvík. Encyklopedie antiky. Praha : Academia, 1973, s. 112.
MOŠT, Ralf. Novověk: vrchol a úpadek vizuální poezie [on-line]. © 2011 [cit. 2014-7-10]. Přístup z: http://www.ralfmost.cz/04-novovek:-vrchol-a-upadek-vizualni-poezie.html.

Anna Goldmanová 10.7.2014

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Arnost Jablkon, Echo, Quido Meruňka, Zofka777