Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Capoeira

C. je bojové umění spojující tanec, sebeobranu, akrobacii a hudbu. Zrodila se v koloniální Brazílii a dodnes platí za brazilské národní bojové umění. Hned po kopané je c. druhý nejoblíbenější sport. Je založena na velké pohyblivosti.

Původ názvu není zcela jasný. Nejpravděpodobněji je odvozen z výrazu indiánského dialektu Tupi-Guarani pro „vysokou trávu“. Slovem c. se navíc dříve označovala osoba ovládající tento způsob boje, nikoliv boj samotný. Boj se nazýval Capoeiragem, Jogo de Capoeira, Mandinga atp. Český překlad slova c. by bylo něco jako „rváč“, Capoeirago pak „triky pouličních rváčů“. Později se slovo c. začalo používat pro samotnou metodu boje.

Do roku 1825 písemné záznamy o c-ře takřka neexistují. Historie se zachovala především díky ústní tradici. Má se za to, že vznikala od 15. století, kdy do Brazílie Portugalsko začalo přivážet otroky z Afriky. Základem je údajně tanec/boj N'golo, provozovaný angolskými černochy, ale svým dílem přispěli i dříve zotročení místní indiáni. Otroci vyvinuli c-u. jako skrytou formu sebeobrany – nezasvěceným se jeví jako zvláštní folklorní tanec či způsob oddychové pohybové aktivity. Pro otroky byla symbolem touhy po svobodě. Útoky se provádí nohama a hlavou – podle africké filosofie jsou k ničení a trestání určeny nohy, nikoli ruce, ty mají tvořit.

C. v dnešní podobě se rozvinula kolem 19. století mezi brazilskou pracující třídou, černochy a mulaty.

Existovaly dva základní typy c-ytradiční Bahijská forma (později zvaná Angola) a bojová c. Carioka, užívaná ganstery v Riu de Janeiru a Recife. V roce 1892 byla c. zakázána, protože ji využívali nejrůznější gangy při své kriminální činnosti. Obvykle se bojovalo se žiletkou mezi prsty u nohou. Takže c. byla vládou zákazána ve všech formách. Porušení zákazu se trestalo vězením či deportací. Pěstovala se však dál ilegálně – účastníci měli smluvený rytmus (cavalaria), kterým upozorňovali na blížící se policii a dávali si přezdívky, aby skryli svoji identitu. Z přezdívání se nakonec stal zvyk.

O povolení se zasloužil Mestre Bimba, který v roce 1928 vytvořil Regional – spojení Batuque a Angoly (tradiční c-y). C. nabyla více taneční charakter. Druhým hlavním stylem je Capoiera Angola, která je pomalejší a více se drží rituálů a tradic původní c-y. První školu c-y Angola, Centro Esportivo de Capoeira Angola, založil Mestre Pastinha v roce 1942.

Postupně se c. rozšířila do celého světa. Ve 20. století přibylo množství akrobatických prvků: obranné techniky vyhýbání, úskoky, pády a jiné únikové techniky; útočné techniky jsou hlavně kopy a podmety. V c-ře se smějí země dotýkat jen ruce, nohy a hlava. Bojovníci se tradičně oblékají do bílého.

Základním pohybem c-y je ginga – opakovaný pohyb nohou ze strany na stranu, která má zmást protivníka. (Zápasník rozkročený na šířku ramen pohybuje jednou nohou dozadu a poté zpět dopředu – a to samé druhou nohou.) Cadeira je pozice s pokrčenýma nohama, základ ginga. Z této pozice je možné provádět všechny pohyby a útoky. označuje pohyb podobný „hvězdě“. Provozuje se v kruhu zvaném roda, samotný zápas se pak nazývá jogo. Cílem je hodit protivníka na zem.

V c-ře se klade velký důraz na souhru pohybů obou bojovníků – zápas je doprovázen hudbou a zpěvem. Hudbu produkuje tzv. beterie – brazilká hudební skupina. To činí c-u vizuálně přitažlivou i pro přihlížející. Před rokem 1820 byla c. praktikována buď bez hudby nebo za doprovodu velkých bubnů. Berimbau jako doprovodný nástroj se objevuje až koncem 19. století.

C. se v současnosti velice rychle rozšiřuje po celém světě, Českou republiku nevyjímaje. Jedním ze zdejších klubů je Czech capoeira team. Za účelem šíření c-y a zlepšení podmínek pro kluby v ČR byla založena Česká asociace Capoeiry.

Související pojmy: → umění bojové, → zpěv, → tanec, → akrobacie, → hudba, → tradice orální, → filosofie, → tanec folklorní lidový, → rituál.

L:
RIEDEL, Mirek. Capoeira. 100+1 zahraniční zajímavost. 2002, roč. 39,. s. 56–57.

Odkazy:
Capoeira [on-line]. [cit. 2015-4-6]. Přístup z: [1]
Co je to Capoeira [on-line]. 15. 6. 2008 [cit. 2015-4-6]. Přístup z: [2]

Anna Goldmanová 6.4.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt, Zofka777