Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Císař

(z lat. Caesar – titul jedinovládců v římské říši)

Panovnický titul nejvyššího řádu, který římští panovníci (imperátoři) užívali vedle jiných titulů (imperator, princeps, augustus) k označení své důstojnosti a moci. Obdobný význam měl např. titul faraon v Egyptě.

Prvním c-m byl Octavianus Augustus, známý také jako Gaius Iulius Caesar Octavianus. Jednalo se tedy o římské jméno, z něhož následně vznikl titul c. Císařství jako státní zřízení následovalo v římské říši po republice a předcházelo zřízení feudálnímu. V první fázi se císařství nazývalo principát a bylo skrytou monarchií; existovalo v letech 30 př. n. l. až 284 př. n. l. Octavianus Augustus vystupoval jako princeps (první senátor), který soustředil ve svých rukou několik republikánských úřadů (zejména tribunátu lidu a vojenské moci), ale rysy republiky zůstaly ještě zachovány.

V pozdní fázi přešlo císařství v dominát, který byl již monarchií absolutní. Zde měl již c. (pán, vlastník) absolutní moc nad otrockou čeledí. C-i v té době žili dle vzoru orientální despocie v nákladných dvorech a málo kdy vystupovali před lidmi. Soustřeďovali ve svých rukou moc zákonodárnou, soudní, vojenské velení i právo rozhodovat o válce a míru. Tvůrcem dominátu byl Diokletianus a jeho dovršitelem Konstantin.

Titul c. obnovil r. 800 francký král Karel, čímž chtěl symbolicky navázat na zaniklou římskou říši. C. nové římské říše byl zejména ochránce křesťanů, papeže a papežského sídelního města Říma. S úřadem byla spojena především velká prestiž a výjimečné postavení mezi evropskými panovníky. Císařský titul nebyl dědičný a neexistovalo žádné přednostní právo na císařský trůn. C-e volilo 7 kurfiřtů ve Frankfurtu nad Mohanem (3 církevní – arcibiskup mohučský, trevírský a kolínský a 4 světští – český, saský, braniborský a rýnský panovník). Po volbě byl zvolený kandidát korunován římským králem v německých Cáchách a poté se musel vydat na tzv. Římskou jízdu, na jejímž konci dostal císařskou korunu z rukou papeže. K titulu c. se od r 971 se přidávalo adjektivum římský a od r. 1157 se v listinách c. ozančoval navíc adjektivem svatý (coby panovník Svaté říše římské).

Rozdělení Evropy do samostatných království vedla nakonec k přechodu císařského titulu v r. 962 na východofranckého krále, krále italského a prvního c-e Svaté říše římské Otu I. Od té doby až do r. 1806 získavali němečtí králové císařský titul (po korunovaci papežem), i když ne všichni. Nevyskytl se však žádný c., ktery by nebyl německým králem – korunovace německým králem byla nadále nutným předpokladem možnosti získat císařskou korunu. Od r. 1508 do r. 1806 němečtí králové získávali při své korunovaci v Německu titul „zvolený c. římský“, ale s výjimkou Karla V. skutečně pepažem korunováni nebyli.

Jediným původem českým panovníkem, který získal císařský titul, Karel IV. a to v r. 1355.

Ve Francii se r. 1804 nechal Napoleon Bonaparte korunovat papežem Piem VII. na c-e jako Napoleon I. Tvrdil, že je nástupce Karla Velikého, což ohrožovalo Svatou říše římskou Habsburků. Aby si František I. Rakouský (korunovaný jako František II.) udržel své postavení, přijal r. 1804 vedle titulu c. Svaté říše římské národa německého ještě titul c. rakouský. Po zániku Svaté říše římské národa německého r. 1806 si ponechal pouze titul c-e rakouského a změnil opět své jméno na Františka I. Titul c-e rakouského si jeho následníci udrželi až do r. 1918. Napoleon III. byl francouzským c-em od r. 1852 do r. 1870.

Mimo franckou a německou sféru vlivu titul c. někdy převzali princové vládnoucí nad více královstvími, např. Sancho III. Veliký z Navarry se nazval c-em Španělska a Alfonso VII. se zval „c. celého Španělska“. Ruský car Petr I. Veliký přijal titul imperátor r. 1721. Od té chvíle se v Rusku mužští panovníci běžně nazývali cary, ženy panovnice carevny. Dalším příkladem je královna Velké Británie Victoria, která se nazývala c-ou Indie r. 1876. Její pravnuk George VI. se v okamžiku, kdy se Indie stala se nezávislou, se titulu vzdal. V Mexiku byly císařští panovníci v letech 1822–1823 (Agustin I.) a 1864–1867 (Maxmilián I.).

Titul c. také obecně používan jako označení pro panovníky Etiopie a Japonska, Číny, incké vládce Peru aj.

Související pojmy: → císařství, → král, → titul, → car, → dominát, → republika, → papež, → koruna, → korunovace, → město, → arcibiskup, → křesťanství, → trůn, → otrok, → despocie, → principát, → senátor, → feudalismus, → tribunát, → faraon, → kurfiřt.

L: Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl pátý. Praha : Argo, 2002, 911 s.; SVOBODA, Ludvík. Encyklopedie antiky. Vyd. 1. Praha: Academia, 1973, 741 s.; Emperor. Encyclopædia Britannica [on-line databáze]. Encyclopædia Britannica (UK): London [cit. 2015-7-18]. Dostupné z: <https://www.britannica.com/topic/emperor-title>.

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt