Z Arts Lexikon
Verze z 8. 5. 2013, 17:58, kterou vytvořil Joe Angrešt (diskuse | příspěvky) (Busta)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Busta

(lat. bustum = mohyla, náhrobek); též bysta

Sochařský volný nebo reliéfní portrét člověka končící pod rameny, hrudí nebo středem těla (polopostava); původně byla náhrobní podobiznou zemřelého. B-y nejsou zlomky soch nebo jejich kopie.

Babylonskému a asyrskému umění byla b. neznámá, v egypstkém umění se objevuje zřídka jako součást architektonické výzdoby, hrobní milodar (př. b. prince Ankhafa, 2720–2550 př.n.l., Boston, muzeum of Fine Arts) nebo jako sochařský model (Nefertiti, Berlín, Museum Dahlem).

V řeckém sochařství se objevuje od 6. stol. př.n.l. ve formě hermy (zpodobení boha Herma – hlava a poprsí umístěny na sloupu). Předpokladem pro rozvoj římského portrétního umění, jehož vrchol spadá do doby mezi 1. stol. př.n.l. a 4. stol., byl kult předků a také dochované chtonické figury na Sicílii, terakotové b-y v jižní Itálii a etruské urny, jejichž horní díl s nasazenou portrétní hlavou působí jako b.

V románském umění se b. prosadila nejprve v podobě akvamanily (př. Bacchus cášského chrámového pokladu, 1. pol. 12. stol.), relikviáře, na konzolách apod. Bustové relikviáře vznikaly od 11. stol; hranice mezi relikviářem a profánní b-ou nebyly ostré. V kostelní stavební plastice se kolem r. 1200 dostala z Byzance do Německa polofigura. B. jako konzolová figura se objevila ve Francii v období gotiky (př. portál katedrály v Chartres, kol. 1210). Mezi největší skvosty gotického umění patří b-y P. Parléře vytvořené pro triforium chrámu sv. Víta v Praze (1374–1385); měly velký vliv na další vývoj.

V novověku se b. rozvinula za renesance, která obrodila antický předobraz (Donatello, M. da Fiesole, L. della Robbia, Michelangelo, C. Cennini). V 15. stol. vytvořil nejdůležítější b-y Nikolaus Gerhaert z Leydenu. Jakožto tvůrce nové polopostavy v pohybu byl hojně kopírován. V 16. stol. nabyla největší obliby forma malé reliéfní b-y. V období baroka udával v tvorbě b. tón G. L. Bernini a A. Algardi v Itálii, ve Francii 17. stol. A. Coyzevox. V rokoku J. B, Houdon, v Německu A. de Vries, G. Petel, B. Permoser, B. F. Moll a na přelomu baroka a klasicismu i F. X. Messerschmidt (charakterové hlavy). Klasicismus opět přejal antickou formu b-y a v romantismu vznikaly také velké počty b. V novověkém sochařství vytvořili jedinečné b-y A. Rodin, Ch. Despiau, v českém umění J. V. Myslbek, O. Gurfreund ad.

Související pojmy: → sochařství, → rokoko, → romantismus, → renesance, → umění románské, → umění gotické, → klasiscismus, → baroko, → triforium, → portál, → katedrála, → relikviář, → konzola, → akvamanila, → herma, → portrét, → kopie.

L: BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha : Academia, 1997, s. 56; ALSCHER, Ludger. Lexikon der Kunst: Architektur, bildende Kunst, angewandte Kunst, industrieformgestaltung, Kunsttheorie. Band I., A-F. Leipzig: VEB E.A. Seemann Verlag, 1976, s. 394–5.

Anna Goldmanová 8.5.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt, Zofka777