Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Broušení drahokamů

Drahé kameny se brousily již od nejstarších dob, ovšem ne s takovou dokonalostí, jako nyní. V Indii brousili kámen o kámen tak, aby ztratil co nejméně hmotnosti a velikosti. Tím zpravidla dosáhli tvaru hladkého čočkovce – plošek a faset se používal bez určitých pravidel. Výhodou nepravidelných brusů nesymetrického tvaru byly malé ztráty suroviny.

V současnosti se nepravidelně brousí drahé kameny méně vzácné (např. obsidián, hematit, variety křemene) či méně kvalitní. Průmyslově se opracovávají v bubnech tzv. tromlováním, kde se otáčením za přítomnosti brusných prášků kameny vyleští.

Nepravidelné brusy postupně vytlačil hladký brus, využívaný hlavně u průhledných kamenů (fasetové brusy) a průsvitných nebo opakních kamenů (mugle). Rozvoj kamenářského umění nastal od 2. polovině 14. století, kdy se umění kamenobrusičství a umění broušení drahokamů dostalo z Indie do Benátek a odtud do Brugg, Amsterodamu a Norimberku. Největší rozvoj kamenářského umění nastal po roce 1456, kdy Holanďan Ludwig van Berquem objevil výhody broušení (i diamantů) diamantovým práškem zvaným bort.

Výbrus do růžice se objevil na počátku 16. století. V polovině 17. století kardinál Mazarin zavedl svůj výbrus, který respektoval lom a odraz světla na jednotlivých ploškách drahokamu. V tvaru jsou patrné gotické proporce. Vynálezcem briliantového brusu je Benátčan Vincento Peruzzi, který diamant vybrousil do tabulky s 32 ploškami na vrchní části a 24 ploškami s ubroušenou špičkou na spodní části diamantu. Stále se vynalézají další nové typy brusu a počet faset roste. Princessový brus má obvykle 81 faset.

Broušením kameny získávají umělý tvar, při kterých vyniknou jejich přednosti, zářivost a lesk. Na vybroušeném kameni rozeznáváme svršek (hlavní, vrchní část zasazeného kamene, je vystavena na odiv), spodek (strana zapadající do kovu) a okraj (jím se upevňuje kámen do kovu). Druh výbrusu se řídí povahou kamene, jeho barvou, jakostí a průhledností.

Základní výbrusy jsou:

  • briliant – indický komolec, dvojitý komolý jehlan s ploškami po stranách, na vršku i spodku. Briliant je název výbrusu, který se dává diamantu a jiným průhledným drahým kamenům, např. safíru, rubínu, zirkonu, granátu. Svršek má dvě, tři, čtyři i více řad plošek. Dle toho se zve dvojřadý, trojřadý atd. Vlastní brilanty je označení pro tvary brilantů dvojřadé či trojřadé, užívané při broušení diamantů. Spodek briliantu je buď jednoduchý jako u komolce, někdy s trojbokými ploškami příčnými, nebo hvězdovitý. Briliant, který místo spodku má jen jedinou plochu, se nazývá brillonet či polobriliant.
  • routa – (růžice, roseta) je nízký jehlan: spodek plocha (na spodní straně bez faset), vršek trojúhelníkové plošky končící nahoře špičkou. Dle počtu řad rozeznáváme routy jednořadé, dvojřadé atd.; dle sklonu koruny ku ploškám první vrstvy dělí se na routy brabantské (se sklonem náhlým) a holandské (se sklonem povlovným). Koruna routy mívá 6 plošek; má-li jich dvanáct, nazývá se routa dvojřezá. Základní plocha routy je kruhová, elipsovitá nebo šestiúhelníková. Růžice se základní plochu hruškovitou, tedy na jednom konci vybíhající v hrot, se zvou briollety (pendeloques). Vybrušují se tak diamanty, granáty.
  • stupňovec – zvaný dle stupňovitě uspořádaných faset. Má na svršku i na spodku čtverhranné plošky, ve vodorovných vrstvách stupňovitě skloněné. Svršek mívá obyčejně dva stupně. Počet stupňů na spodku se řídí výškou a zabarvením kamene. Tento brus se ale uplatňuje zpravidla jen pro spodek barevných a zároveň průhledných kamenů (smaragd, almandin) a vršek se brousí do briliantu nebo tabulkovce (tzv. smíšený výbrus, smíšenec).
  • tabulkovec – na obvodu tabulky má úzkou fasetu. Spodek i svršek mívají takřka tutéž výšku. Brus se používá pro onyx, karneol, heliotrop, lapis lazuli, krevel, jaspis aj. neprůhledné kameny.
  • čočkovec (kabošon, mugle) – hladký výbrus, kulovitá úseč, někdy bývá spodek mírně vypouklý. Brousí se tak tyrkys, opál, granát, adulár, chryzopras, korál i smaragd, rubín, modrý safír aj. Čočkovce a jednoduché rosety příliš temné (tyrolský granát) se vyhlubují ve spodku, aby světlo mohlo proniknout.
  • komolec – je složen ze dvou v nestejné výšce zkomolených jehlanů, spočívajících na společné základně. Výška svršku k výšce spodku bývá v poměru 1 : 2. Komolec se v brusičství objevuje spíše jen jako tvar pomocný, sloužící za základ složitějším a ozdobnějším způsobům broušení (briliantu).

Fasetové brusy maximalizují hru barev kamene díky disperzi světla procházejícího kamenem a odrazu světla od jednotlivých faset.

K broušení se surové kameny musí upravit. Kámen se upne do kleští a podle potřeby rozřeže na řezacím stroji v proužky a kostičky. Na konci hřídele řezacího stroje je vertikálně uchycen železný kotouč asi 0,7 mm tlustý, po obvodu rýhovaný. Do rýh nasekaných ocelovým nožem srdcového tvaru (tzv. čepejle) se nanáší bort smísený s olejem. Neupotřebitelné a vadné části štípané suroviny se mohou odseknout kamenářským kladívkem zvaným oškrt. Kameny do tvrdosti 7 se zhruba vybrousí na brusech pískovcových, tvrdší na kotoučích karborundových. Kameny se brousí dle tvrdosti na dřevěných a kovových kotoučích smirkovým nebo diamantovým práškem. Leští se na kovových kotoučích z oceli, mědi, cínu či olova, potíraných triplem, lešticí červení nebo diamantovým práškem. Větší kusy se drží v ruce, menší se tmelí na dřevěnou tyčinku (kolíček, tmelku). Stejný pravidelný sklon plošek udržuje pomocný strojek zvaný kvadrant. K umění kamenobrusičckému patří vhodné využití barvy suroviny, aby se náležitě uplatnila ve vybroušeném drahokamu.

Dříve se drahé kameny brousily ručně (např. na Turnovsku po domácku). Dnes se brousí menší kusy, zejména granáty a markazity ve velkých množstvích strojově. Kuličky se brousí z obroušených kostek surových kamenů v mosazných nebo železných trubičkách. Existuje více způsobů broušení – z volné ruky, přes využívání přesných kvadrantů po plně automatizované fasetové broušení. Drahokamy se váží na karáty (1 karát je 0,2 g).

Soubor:Brusy.jpg
Tvary drahých a šperkových kamenů – Fasetové brusy: a) briliant b) routa (růžice) c) tabulkovec d) stupňovec; Bezfasetové nebo částečně fasetové brusy: e) mugle (čočkovec). Zdroj: K. Täubl, 1976

V některých špercích se vyjímají kameny podbroušené, tzv. akorš, upevněné v podložené osazně za podbroušený spodek kamenu tak, že zepředu není osaznu vidět (např. almandiny do knoflíků, nefritové a chrazoprasové listy). Ozdobně vybroušené kameny se zvou šlégrované (např. květ, matovaný křišťál, vroubkovaný karneol, sardonyx)

Rovinné broušení a leštění drahokamů se využívá hlavně u neprůhledných minerálů a hornin, dostupných ve větších kusech. Velké vyleštěné desky se využívají jako na obklady interiérů (např. Svatováclavská kaple v katedrále sv. Víta na Pražském hradě, vila Tugendhat), menší kusy se využívají kupř. pro mozaiky, objekty zdobené inkrustací (např. oltáříčky, šperkovnice). Z drahokamů se též brousí drobné plastiky a galanterní zboží, jako např. dutě broušené nádoby. Pro tyto výrobky se užívají většinou drahé kameny dostupné ve větších kusech a nepříliš tvrdé (malachit, aragonit, jadeit, nefrit, tyrkys, mastek aj.).

Související pojmy: → drahokam, → šperkařství, → oltář, → plastika, → středověk, → faseta, → inkrustace, → kaple, → katedrála, → mozaika, → šperkovnice, → interiér, → karát, → briliant, → safír, → rubín, → zirkon, → granát, → smaragd, → diamant, → malachit, → aragonit, → jadeit, → nefrit, → tyrkys, → mastek, → chrazopras, → karneol, → sardonyx, → měď, → cín, → opál, → kardinál.

L:
TÄUBL, Karel. Zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví. Praha : Nakladatelství technické literatury, 1989, s. 107–109. Polytechnická knižnice. 2. řada, Příručky.
Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl dvanáctý. Praha : Paseka, 1998, s. 910–912.
Drahé kameny [on-line]. Institut geologického inženýrství, Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, © 2016. Přístup z: [1]

Anna Goldmanová 23.11.2016

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777