Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Bronz

(z lat. bronzium = možná příbuzné s benátských bronza = zářící uhlíky, nebo něm. brunst = oheň)

B. je slitina mědi a dalších kovů, především cínu, ale i olova, hliníku aj., vyjma zinku a niklu. Vyznačuje se nižší teplotou tavení, výbornou slévatelností, a dobrými mechanickými vlastnostmi. Nejkvalitnější b. obsahuje asi 90 % mědi.

B. se začal vyrábět již kolem 3. tisíciletí př.n.l. Objev b-u byl natolik významný, že podle něj byla pojmenována celá dějinná epocha (doba broznová, cca 3000–800 př.n.l.). Předpokládá se, že technika výroby b-u byla objevena nezávisle na sobě (pravděpodobně náhodně) na několika místech. Postupně začal b. nahrazovat používání dosud tradičních surovin (kámen, kost, parohy). Nejprve se b. připravoval tavením mědnatých rud obsahujících cín. Později se dohromady stavovaly sirníky mědi s cínovými rudami. Nyní se taví kovy samotné a slévají se při teplotě přesahující 1000° C. Nejprve se taví měď, pak se k roztavené mase pomalu přidávají další kovy.

U nás se užívala zejména měď z Alp, Karpat a Krušných hor. Cín byl mnohem vzácnější. U nás se těžil v Krušných horách. To umožnilo v Čechách rozkvět Únětické kultury. Měděná ruda byla získávána hutnickou těžbou (hloubením jam, štol a šachet). Suroviny se dopravovaly ve formě hřiven a žeber a zpracování b-u probíhalo přímo v sídlištích. Dokladem toho jsou archelogické nálezy slévačských pecí, kadluby, tyglíky atd., předměty pro tavbu. Přidávání dalších kovů do mědi má potlačit jeho měkkost a snížit bod tání. Nejprve se přidával arzen, později cín. B. s menším podílem cínu se užíval pro předměty, kde bylo potřeba zachovat snadnou tepatelnost.

Vznikaly nové obory pracovních činností. Velmi významné bylo zavedení bronzových zbraní. Odlévání probíhalo v kamenných či hliněných formách, obyčejně dvou a vícedílných. Odlitek se dále zpracovával broušením, vytepáváním a rytím. Z b-u se vyráběly např. meče, sekery, spony, jehlice, severské lury (trumpetovité nástroje).

Po objevu železa se začaly vyrábět zbraně a nástroje železné, b. a mosaz se užíval ke zhotovování ozdob a užitkových předmětů. B. je tvrdší než čisté železo a mnohem odolnější korozi. Nahrazení b-u železem nastalo asi 1000 př.n.l. z důvodu hojnosti nálezů železa (ve srovnání s cínem a mědí). Ve středověku se zpracováním kovů zabývali mědikovci, kotláři, cínaři, mosazníci, kovolijci, kovotepci. Typickými výrobky byly kotle, nádobí (cínová měď, v 19. století nastoupil zinkový plech a pozinkovaný železný plech), konve, svícny, církevní předměty, hračky, umělecká díla, zvony, děla atd.

Příměsy kovů ovlivňují vlastnosti b-u následovně:

  • zinek způsobuje řídký tok slitiny; ta je bez bublin, pevná, tvrdá a dá se výborně ciselovat,
  • železo působí podobně, zvyšuje ještě více tvrdost a pevnost b-u,
  • olovo působí snadnější zpracovatelnost, ale ztěžuje přípravu jednolitého b-u (tvoří se vrstvy nestejného složení),
  • fosfor zvyšuje stálost a stejnost lité masy.

Vlastnosti b-u určují dále způsob lití a chladnutí roztavené masy. Tvrdost se zvyšuje vykouváním za studena. B. kalený vodou je velmi tvrdý, barva je temnější, tón hlubší. Nabývá dle složení barvu červenou až zlatožluté (obsahuje-li i zinek); při převaze cínu a zinku nad mědí, jest barva až bílá nebo ocelově šedá. Patina je hezčí a trvanlivější, obsahuje-li b. více cínu.

Jednotlivé druhy b-u podle příměsí:

  • cínový s obsahem cínu do 8 % je tvářitelný (užívá se běžně 4–6 %); s podílem vyšším než 10 % se užívá ve slévárenství.
  • sochařský – obsahuje méně než 10 % cínu a příměs olova a zinku.
  • fosforový – tvrdší a pevnější. V ingotu je ho 1–2– %, po odlití jen stopa. Užívá se např. pro čerpadla, písty, ventily apod.
  • japonský mívá velký podíl olova, a tím nabývá patinu, která dobře kontrastuje se stříbrem, jímž se předměty vykládají. Pevnost jeho je nízká.
  • hliníkový obsahuje až 16 % hliníku, malá množství železa, niklu apod.; zvlášť pevný a odolný korozi. Vyrábějí se z něj potrubních armatury, čerpadla, ozubená kola, lodní vrtule, turbíny.
  • manganový – upotřebitelný ve strojírenství; má až 4,5 % manganu, cín je nahrazen zinkem.

Druhy b-u podle účelu:

  • zvonovina – obsah cínu asi 20 %,
  • dělovina – obsah cínu asi 10 %,
  • zrcadlovina – obsah mědi 67–81 %,
  • mincovní b. – typicky obsahuje 4 % cínu a 1 % zinku.

Slitina mědi a kalamínu (zeminy obsahující zinek) se zve mosaz. Používala se na výrobu užitkových předmětů a ozdob. Dále může obsahovat arzen, mangan, olovo, hliník, nikl. Slitina je tvářitelná od 58 % mědi, slévárenská mosaz jí má 58–63 %.

B. lze leptat nejlépe zředěnou kyselinou dusičnou nebo solnou spolu s chlorečnanem draselnatým, jemnější kresby se dosáhne směsí nasyceného roztoku dusičnanu mědnatého kyselého (tři objemový díly) a roztoku salmiaku v octě (jeden objemový díl).

Název b. se používá i pro prášky čistých kovů nebo slitin (bronzování).

Související pojmy: → mosaz, → kresba, → mince, → zrcadlo, → zvonovina, → dělo, → leptání, → patina, → koroze, → barva, → cínařství, → kovotepectví, → kovolitectví, → kotlářství, → kov, → středověk, → dílo umělecké, → zvon, → socha, → broušení, → rytí, → forma, → štola, → šachta, → tradice, → hřivna, → kadlub, → tyglík, → zbraň, → socha, → cizelování, → ingot, → železo, → meč

L:
Bronze. Encyclopædia Britannica [online databáze]. Encyclopædia Britannica (UK): London. Přístup z: [1]
Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl čtvrtý. Praha : Argo, 2002, 1084 s.
bronze. In: etymonline.com: Online Etymology Dictionary [online]. Douglas Harper, © 2001–2016. Přístup z: [2] GRUBER, Josef. Počátky metalurgie, měď a bronz [online]. Středisko služeb školám Plzeň. Přístup z: [3] Zpracování kovů – bronz [online]. Národní muzeum Praha. Přístup z: [4]

Anna Goldmanová 12.9.2016

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777