Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Berla

(z lat. ferula – prut)

Jedna z nejstarších insignií moci. Hůl sloužila už ve starém Orientu za odznak herolda (v podobě heroldské hole či žezla). Také u egyptských faraonů patřila hůl a žezlo (vas), vzniknuvší z vidlicové hole k zabíjení hadů, k insigniím moci. Hůl sloužila jako opora i k rozšíření svého okruhu působnosti i obyčejným lidem (pastýřům, poutníkům, mrzákům, žebrákům apod.).

V křesťanském světě b-u najdeme nejprve u mnichů. Připomínala Eliášovu hůl a také se jí hlásili ke kříži. Dodnes existuje jako stařešinská b., kterou mniši dostávají při zlatém výročním slibu.

Starší než biskupská b. je i b. opatská. Prve doložena u sv. Kolumbána. Dodnes se předává při opatském žehnání. Její forma a výklad je ale přizpůsoben b-e biskupské. Opat nosí b-u v levé ruce, otočenou závitem (točenicí) k sobě (dovnitř). Opat nullius má b-u ve svém znaku za štítem (otočená točenicí, závitem vpravo ven) s pruhem látky (sudariem). Otočení závitu dovnitř symbolizuje, že pravomoc opata je na území kláštera. Taktéž abatyše mají svoji b-u.

B. biskupská je doložena až v 7. stol. ve Španělsku u sv. Isidora, arcibiskupa sevillského. Její původ pravděpodobně leží v byzantské dvorní ceremonii. Zpočátku se používala mimo bohoslužbu jako znamení jurisdikce, nosila se při visitacích a ve francké oblasti ji obvykle předával metropolita. Biskupové přebírali b-e již v 9. stol. od králů či knížat. A naopak ve starém ritu pomazání krále podával biskup klečícímu králi meč, korunu i žezlo, které se vykládá jako Kristova pastýřská hůl. V liturgii se b. užívala nejprve jen při žehnání kostela (biskup před vstupem klepe b-ou na portál); dříve též maloval abecedu do kříže z popela. Liturgickou insignií se stala prvně u Duranda z Mende. Zatím se prosadilo užívání b-y při všech pontifikálních úkonech (kromě Velkého pátku a rekviem). Biskup mimo svou diecézi používá b-u jen když se svolením místního biskupa předsedá slavnostní bohoslužbě. B-u jako výraz svého zplnomocnění nosili někdy při mši také biskupští ceremoniáři. Biskupská a arcibiskupská b. jsou zatočeny na znamení podřízenosti papeži. Může být kovová nebo z ušlechtilého dřeva. Především v baroku bývaly b-y bohatě zdobné a zhotovené ze vzácných kovů (stříbra, zlata i drahokamů).

B. v erbu arcibiskupa už není, dříve se umísťovala nad erb mitra a b. otočená závitem vlevo. Ve znaku biskupa může být b. po levé straně otočená závitem ven.

Papežská b. neboli ferula byla jako římským biskupům ve středověku předána při vstupu do Lateránu. Horní konec papežské b-y je zakončen křížem.

Biskupové byzantského a dalších orientálních ritů používají kratší b-u, než je latinská, zakončeno rukojetí ve tvaru „T“. Podobnou b-u nosí arménský vardapet (vzdělaný kněz s právem kázat). Východní eparchové mají b-u nahoře zakončenou dvěma hady proti sobě s křížkem uprostřed nich.

Související pojmy: → papež, → biskup, → arcibiskup, → středověk, → král, → kníže, → ritus, → rekviem, → kříž, → stříbro, → zlato, → drahokam, → liturgie, → insignie, → bohoslužba, → kostel, → portál, → metropolita, → ceremonie, → klášter, → abatyše, → kněz, → ceremoniář, → herold, → mnich, → pontifikál, → mitra, → eparch, → mše, → diecéze, → baroko, → opat, → žezlo, → štít.

L: Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl první. Praha : Argo, 2002, 970 s; BERGER, Rupert. Liturgický slovník. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2008, s. 64–5. ISBN 9788070219652; Znaky, hodnosti a titulatura duchovních hodnostářů v katolické (západní) církvi [on-line]. © 2016 [cit. 2016-9-8]. Dostupné z: <http://www.cirkevnihistorie.estranky.cz/clanky/znaky-a-tituly-katolickych-duchovnich.html>. Faraoni starověkého Egypta [on-line]. 17. září 2012, © 2005–2014 [cit. 2016-9-8]. Dostupné z: <http://www.starovekyegypt.net/faraoni/index.php>;

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777