Z Arts Lexikon
Verze z 12. 6. 2013, 18:42, kterou vytvořil Zofka777 (diskuse | příspěvky) (Bauhaus)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Bauhaus

(Staatliches Bauhaus)

Státní umělecká škola působící 1919–1933 postupně ve Výmaru, Desavě a v Berlíně; její program i způsob výuky byl založen na myšlence jednoty všech umění, spojení umělecké tvorby a řemesla za určujícího vlivu architektury. Na ústřední význam architektury upozorňuje název i uspořádání školy, jež byla myšlena jako obdoba středověké stavební hutě (něm. Bauhütte). S pokračující industrializací se stala aktuální snaha spojit umění a průmysl ve smyslu vytvoření celistvého životního stylu; podporována byla např. K. Schefflerem, H. Muthesiem a ve Werkbundu se ji snažili prosadit do školní praxe. Program školy vyhlásil Manifestem (1919) W. Gropius. Škola vydávala stejnojmenný časopis (od r. 1926) a edici Bauhaus-Bücher, v níž vyšly teoretické práce (př. P. Mondriana, K. Maleviče, V. Kandinského).

B. založil W. Gropius namísto někdejší Vysoké školy výtvarných umění a Uměleckoprůmyslové školy (založena 1902 H. van de Veldem, uzavřena 1915). B. byl uspořádán jako soustava dílen, v nichž probíhala praktická a teoretická výuka v rámci jednoho předmětu (přítomni vždy 2 učitelé). Uměleckopedagogicky bylo důležité, že studenti procházeli přípravným ročníkem (do r. 1923 u J. Ittena, později u Moholy-Nagyho a J. Alberse) – jednalo se zároveň o zkušební období. Studenti skládali tovaryšské a mistrovské zkoušky před komorou řemesel. Byli zavázáni ke každodenní práci v dílně a tím si také vydělávali. Tak bylo umožněno studium i nemajetným.

Na škole působili W. Gropius (1919–1925, architektura), P. Klee (1920–29, teorie umění, knižní vazba, textil, malba na skle), O. Schlemmer (1923–1928, scénografie, sochařství, figurální kresba, loutkové divadlo), L. Moholy Nagy (1923–1928, kov, fotografie , typografie), V. Kandinskij (1922-1932, analytická kresba, nástěnná malba), L. Feininger (1919–1933, grafika), M. Breuer (1925–1928, architektura, návrhářství), J. Itten (1919–1925, teorie barev) a další.

Doba existence školy se někdy dělí na 5 fází:

1. období (1919–1922) bylo ovlivněno myšlenkami komunismu, únorovou a listopadovou revolucí – identifikovali se s ideou pospolitosti, sympatizovali s hnutím pracujících, v umění inklinovali k expresionismu (např. grafika Feiningera Katedrála socialismu, pomník od W. Gropia na hřbitově ve Weimaru za padlé během Kappova puče z r. 1921). Gropius prohlásil: „Nechte nás vytvořit nový cech řemeslníků bez třídních rozdílů, který odstraní arogantní beriéru mezi řemeslníkem a umělcem.“

2. období (1923–1925) započalo výstavou B., která 1923 proběhla ve „zkušebním“ domě Am Horn. B. do sebe začal vstřebávat vlivy holandské skupiny De Stijl ruského konstruktivismu a prvky stylu Le Corbusiera. Dále se řeší problémy možnosti seriové výroby a průmyslového zpracování. Rozvinula se výuka vycházející z teorie barev A. Hölzela. B. se stává světoznámým.

3. období (1925–1928) B. byl svojí levicovou orientací politicky nepohodlný již od svého vzniku. R. 1925 mu byla odňata finanční podpora ze strany města, proto. W. Gropius odešel z Výmaru do Desavy a založil zde Vysokou školu pro řemeslo a stavebnictví v Desavě. Zde rozvíjela svůj program směrem ke geometrizaci forem, funkcionalismu (školní budova, domy mistrů, sídliště Dessau-Törten, průmyslové modely pro kování, nábytek, lampy). Působením pravicových politických sil byl Gropius vyloučen a vedení převzal H. Meyer.

4. období (1928–1930): Meyer zastupoval extrémní funkcionalismus. K tvorbě přistupoval vědecky. Kladl důraz na potřeby sociálně slabších vrstev, ne na luxus, což se odrazilo v druhu navrhovaného zboží: tapety, průmyslové textilie, lampy, sedací nábytek. Nejznámější architektonické práce jsou Gewerkschaftschule v Bernau a bytové domy (tzv. Laubenganghäuser) v Desavě. Vše na principu kolektivní práce. Přes velké úspěchy školy byl H. Meyer z politických důvodů odvolán.

5. období (1930–1933) školu vedl Miese van der Rohe, který B. depolitizoval a zavedl akademickou formu výuky. Po opětovném uzavření školy v Desavě byla ještě jednou obnovena v Berlíně jako škola soukromá, ovšem po několika měsících fungování byla r. 1933 po domovní prohlídce nacistickou SA zavřena a zrušena.

Učitelé B. emigrovali z Německa a roznesli tak jeho učení po celém světě. Ujaly se především umělecké ideje a metodika přípravného ročníku. V Chicagu založil 1937 Moholy-Nagy New bauhaus. Na výmarský a desavský odkaz navázaly po 2. světové válce Výmarská škola návrhářství v Ulmu a Vysoká škola návrhářství v Giebichensteinu.

Jednoduchý a praktický design předmětů z kovu, keramiky, dřeva a textilu nahrazovaly dekorativní bytové doplňky předchozích stylů. Leccos z produkce B. se vyrábí v kopiích dodnes (př. křeslo z kovových trubek M. Breuera). Významný byl B. také pro koncepci uměleckoprůmyslového školství.

Související pojmy: → design, → návrhářství, → funkcionalismus, → hnutí De Stijl, → konstruktivismus, → teorie barev, → malba, → malba na skle, → architektura, → malba nástěnná, → fotografie, → typografie, → umění, → řemeslo, → řemeslo umělecké, → teorie umění, → grafika, → divadlo loutkové, → scénografie, → časopis, → huť stavební, středověká.

L: BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha : Academia, 1997, s. 43–44; ALSCHER, Ludger. Lexikon der Kunst: Architektur, bildende Kunst, angewandte Kunst, industrieformgestaltung, Kunsttheorie. Band I., A-F. Leipzig: VEB E.A. Seemann Verlag, 1976, s. 227–9; ČERNÁ, Marie. Dějiny výtvarného umění. 3., rozš. vyd. Praha: Idea Servis, 2002, s. 156; DAVIS, Ben. The Bauhaus in History [on-line]. artnet AG: Berlin, ©2013 Artnet Worldwide Corporation [2013-6-10]. Přístup z: [1].

Anna Goldmanová 12.6.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt, Zofka777