Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Baptisterium (baptistry)

Baptisterium starověkého města Stobi, ležícího na římské silnici Via Egnatia, dnes Makedonie. Zdroj: [1] a [2]
Baptisterium sv. Jana, Pisa, Itálie. Exteriér budovy vzniklé v letech 1152-1353. Zdroj: [3]
Baptisterium ze 6. století, ve městě Grado, Itálie. Zdroj: [4] a [5]
Baptisterium sv. Jana, Pisa, Itálie. Interiér baptistéria s osmibokou křtitelnicí od Guida da Como Bigareliho. Zdroj: [6]
Mozaika znázorňující baptisterium, bazilika San Vitale, Ravenna, jižní Itálie. Zdroj: [7]
Baptisterium sv. Jana Křtitele, Florencie, Itálie. Zdroj: [8]

(z řec. baptidzó = omýt, ponořit)

1. V římských lázních nádržka studené vody v tak zvané cella frigidaria (místnost pro studené koupele). V raných dobách bylo frigidarium převážně kruhové, v pozdní antice převládaly tvary polygonální. Kromě b-a se zde nacházelo více bazénů zvaných piscina.

2. V katolické církvi speciální prostor určený pro udělování svátosti křtu. Pro existenci b-í v prvních dvou staletích nemáme literární, ani archeologické důkazy. První archeologické nálezy dokládají existenci b-í až od 3. století, nejstarší se nachází ve městě Dura Europos na území dnešní Sýrie. Je zdobeno freskami zobrazujícími např. Krista jako dobrého pastýře či Petra kráčejícího po vodě. Vlastní křtitelnice je obklopena baldachýnem a má obdélníkový tvar. Čtvercovitý či obdélníkový tvar je typický pro první křtitelnice a b-a 3. a 4. století, někde se udržel až do 7. století (Řecko, Palestina). Příčinou bylo to, že b-a byla zřizována v soukromých domech a přirozeně přebírala tvar běžných místností. Vlivem římských lázní i chápání křtu jako spojení s Kristem v jeho smrti a vzkříšení byla snaha připodobnit tvar hrobce. Proto bylo b. často zapuštěno pod úroveň podlahy, do něhož se zpravidla po třech stupních sestupovalo a na druhé straně opět vystupovalo. Brzy převládl půdorys kruhový, šesti- nebo osmiboký, protože hrobky zde měly kruhový tvar a navíc byla využita symbolika šestého dne týdne, kdy byl Kristus ukřižován a pohřben a symboliky osmého dne coby dne Kristova zmrtvýchvstání.

V pozdní antice a raném středověku se samostatná sakrální stavba centrálního půdorysu (Ecclesia baptismalis, chrám křestní) s nádrží uprostřed (většinou byli křtěni dospělí, z čehož vyplývala potřeba velké nádrže) stavěla v blízkosti biskupského či farního kostela. Obyčejně byla stavba b-a zasvěcena Sv. Janu Křtiteli. Nádrž byla napájena „živou“, tzn. tekoucí vodou. Př. b. v Římě u sv. Jana v Lateráně, kde byl pokřtěn císař Konstantin roku 337; její oktagonální plán se stal modelem pro následující stavby. K nejznámějším patří b-a ve Florencii a Pise. Postupně, jak křesťanství upevňovalo své postavení a byli křtěni převážně novorozenci politím hlavy vodou, ztratil samostatný kostel smysl a b. se přesunulo do interiéru běžného kostela v podobě křtitelnice (fons baptismalis); ta byla umístěna ve zvláštní, křestní kapli (od 5.– 6. století).

Křtitelnice měly zpočátku tvar válcovitých nádob, do kterých se děti ponořovaly. V gotice převládly křtitelnice cínové podoby obráceného zvonu, postaveného na sloupku nebo na nohách. Od 12. století se na křtitelnicích objevuje víko, které mělo bránit znečištění i magickému zneužití křestní vody. Ve výzdobě se nejčastěji objevuje postava Jana Křtitele či zobrazení Ježíšova křtu. Podle požadavku milánské synody z roku 1576 měly mít katedrály a další hlavní kostely samostatná b-a, farní kostely křtitelnice vlevo od kostelního vchodu. V římskokatolické církvi dodnes převažují b-a oddělená od hlavního bohoslužebného prostoru, u protestantských církví, tam vlastní b. přestalo existovat, v anglikánské církvi je křtitelnice umístěna u kostelních dveří.

Související pojmy: → křtitelnice, → církev, → katedrála, → farnost, → magie, → zvon, → gotika, → kostel, → interiér, → antika, → středověk, → symbolika, → ukřižování, → zmrtvýchvstání, → hrobka, → vzkříšení, → baldachýn, → archeologie, → synoda, → model, → piscina, → freska, → kaple.

L: ŠPAČEK, Martin. Místo pro křest – baptisterium. GETSEMANY, křesťanský měsíčník [on-line] Praha: SÍŤ s.r.o., č. 148 – březen 2004 [cit. 2013-12-8]. Přístup z: [9]; Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl třetí. Praha : Argo, 2002, s. 268; RENDLOVÁ, Kristýna. Od kostela k mešitě, od mešity ke kostelu. Komparace křesťanské a islámské sakrální architektury [on-line]. [cit. 2013-12-8]. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, 2012, s. 52. Přístup z: [10].

Z: Wikipedie. Heslo Baptisterium. Přístup z: [11]

Anna Goldmanová 10.12.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Arnost Jablkon, Echo, Joe Angrešt, MONUDET, Zofka777