Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Bakchanálie

(od. jména řím. boha Bakcha), též liberalie.

B. byly slavnosti orgiasticko-mystického charakteru k uctění boha vína a mystické extáze Bakcha. Konaly se v březnu.

Původní slavnosti Dionýsova kultu se lišily od bakchických mystérií, rozšířených až v helénismu. Dříve se jednalo o tiché slavnosti s jídlem, pitím a zpěvem písní. Lidé se oblékali do masek a takto oděni přinášeli oběti; mladí mužové si při té příležitosti poprvé oblékali mužskou tógu. B. byly rozšířené hlavně po Malé Asii, na Balkáně a v Itálii. Účastníci – muži i ženy – se sdružovali ve spolku s bohatě odstupňovanou hierarchií s množstvím titulů. Bakchus byl oslavován hostinami a pitím vína. Bakchická mystéria se rozšířila v Itálii u bohatších vrstev. Viz vyobrazení z fresek soukromých domů v Pompejích (zvláště Villa Item). Jejich vyvrcholením bylo odhalení falu zakrytého plody v košíku (liknon).

Jiný druh b-í byla bakchická sdružení rozšířená obecně kolem 2. století př.n.l. v Itálii. Rituály se pravděpodobně nevázaly na určitá kultovní místa a konaly se kdekoli. Stoupenci byly zejména ženy, zvané bakchantky či mainady. Jádrem mystérií bylo naprosté odevzdání se bakchickému třeštění, čímž ženy dosahovaly pocitu svobody a blaženosti; někdy se objevovaly i přísliby týkající se posmrtného života. Tento kult symbolizoval vítězství nespoutané přírody nad pořádkem lidské civilizace.

Líčení b-í nám zanechal Livius. Bakchantky se potulovaly po horách, zpívaly, tančily, měly prý nadpřirozenou sílu (např. rvaly stromy ze země holýma rukama i s kořeny, trhaly divokou zvěř a někdy jedly její syrové maso).

Zpočátku byly zasvěcovány jen ženy a zasvěcování se dělo ve dne. Potom se však b. zvrhly vlivem několika osob, zejména jisté kněžky z Campanie, v pusté orgie. Zasvěcenci kultu se prý dopouštěli výtržností a zločinů, opileckých orgií, což bylo vyhodnoceno jako ohrožování veřejné mravnosti a bezpečnosti státu. Státní moc zakročila. Bylo vyšetřováno prý přes 7000 mužů a žen; účastníci prostopášností byli popraveni, tajně zasvěcení vrženi jsou do žaláře. Roku 186 př.n.l. senát vydal dekret (tzv. senatus consultum de Bacanalibus), v němž b. na území Říma a Itáli velmi omezil a svatyně byly zničeny. Slavení bylo dovoleno jen ve zvláštních případech se svolením senátu a nesmělo se ho účastnit více než 5 osob. Kult přežil; ještě ve 2. století byla ve Frascatti 500členná skupina jeho vyznavačů Dionýsa. Podobné skupiny existovaly pravděpodobně i jinde.

Výjevy z bakchických mýtů najdeme na sarkofázích ze 2. a 3. století – Bakchus je zde vyobrazen jako pán života ztělesňující naději na zmrtvýchvsání. Antický motiv b-í se ve výtvarném umění se opět vynořil v době renesance a baroka.

Související pojmy: → mystérium, → senát, → helénismus, → starověk, → zasvěcenec, → orgie, → kněžka, → bakchantky, → civilizace, → kult, → svatyně, → dekret, → freska, → titul, → hierarchie, → oběť, → maska, → tóga, → renesance, → baroko, → sarkofág, → rituál, → slavnost, → mystika.

L:
SVOBODA, Ludvík. Encyklopedie antiky. Praha : Academia, 1973, s. 97.
ADKINS, Lesley, ADKINS, Roy. Antický Řím: encyklopedická příručka. V Praze : Slovart, 2012, xv, s. 319–320.
BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha : Academia, 1997, s. 37.
BAHNÍK, Václav. Slovník antické kultury. Praha : Svoboda, 1974, s. 93.
Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl třetí. Praha : Argo, 2002, s. 970.

Anna Goldmanová 17.1.2016

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Bludišťák, Echo, Zofka777