Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Břidlice

Hornina s jemnou zrnitostí vzniklá usazením především jílu a siltu (prachu). Může být částečně metamorfovaná. B. Obsahují především minerály biotit, muskovit a andalusit. Metamorfací b. vzniká fylit a skládá se z křemene, biotitu, sericitu, chloritu a albitu.

B. dále mohou obsahovat různá krystalinická zrnka a šupinky slídy, křemene, živce, turmalinu aj. nerostů. Podle přimíšených nerostů rozeznáváme b-i živcovou, chiastolitovou (šedo- až modrošedá), staurolitovou, chloritovou, talkovou, skvrnitou. B. brouskové jsou fylity obsahující krystalky granátu; b. grafitová (tuhová) obsahuje tuhu.

B. je břidličnatě dělitelná (štípatelná) i se sama rozpadá v tenké destičky následkem nemetamorfní rekrystalizace jílových minerálů a navětrání. Břidličnatě dělitelné jsou také výrazněji regionálně metamorfované horniny jako svory nebo pararuly, jejichž břidličnatost je způsobena paralelní orientací novotvořených minerálů, především slíd. Nejde o krystalické b. jako takové. B. jsou uloženy ve vrstvách nebo různě mocných lavicích.

B. se používá v sochařství, ale i ke kresbě. Zachovaly se břidlicové destičky z doby kolem 10 tis. l př. n. l. se zvířecími motivy (naleziště Gönnersdorf, Německo). V sochařství se využívala zejména v Indii v tzv. gandharské škole (Ganéša, 3. stol., Muzeum indického umění, Berlín). Jako sochařský kámen b. zůstala materiálem soudobého reliéfního (E. Rasche) a volného sochařství; je i podložkou rytin. Do břidlicových destiček ryl např. Cy Twombly svá kryptická znamení.

V architektuře (i lidové) se používá jako střešní krytina. V lidovém stavitelství se b. jako krytina rozšířila zejména koncem 19. a začátkem 20. stol. Na panských, městských a církevních stavbách se uplatňovala již dávno. B. se pokládá na bednění či laťování. Přesah činí dle sklonu a velikosti střešních ploch 6–11 cm, u hřebenu a nároží pak 3–5 cm. Na úbočí se používá jako krytina prken nebo oplechování. B. se využívala jako krytina hlavně v okolí Rabštejna nad Střelou, na Železnobrodsku, Svitavsku, Šumpersku, Rýmařovsku, Bruntálsku, kde byly břidlicové lomy, a také na jihovýchodní Moravě.

Prahorní b. nebo fylity rozšířeny kolem celé silurské pánve ve středních Čechách, ovšem pro pokryvačské účely jsou méně vhodné. B. je jednou z nejkvalitnějších a nejtrvanlivějších krytin, je však značně drahá. Pokryvačská b. se vyskytuje na Moravě a ve Slezsku ve spodním pásmo uhelných ložisek. Je to b. tenkolupenná, tuhé b. černošedé, zelenavě černé, vůbec tmavé.

B. sloužila i k obkladu stěn a štítů. Ty byly často výtvarně pojaty. Využívalo se odlišného kladení, rozdílného tvaru i barevnosti (světle a tmavě šedá, nazelenalá, hnědošedá) jednotlivých šupin. Štěpné plochy mají lesk hedvábný nebo polokovový.

Související pojmy: → štít, → hornina, → metamorfóza, → střecha, → lom, → stavba církevní, → architektura lidová, → sochařství, → reliéf, → motiv, → umění indické, → grafit, → granát, → minerál, → krytina, → kresba, → museum.

L: BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha : Academia, 1997, s. 7–8. ISBN 8020006095; PETRÁNEK, Jan. břidlice. In: Geologická encyklopedie [on-line databáze]. Česká geologická služba: Brno, © 2007 [cit. 2019-12-29]. Dostupné z: <http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?bridlice>. Břidlice. In: Encyklopedie architektury a stavitelství [online].Václav Frolec [cit. 2019-12-29]. Dostupné z: <http://www.lidova-architektura.cz/prehled-seznam/encyklopedie/bridlice.htm#bridlice>. Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl čtvrtý. Praha : Argo, 2002, 1084 s.;

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo