Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Arts and Crafts (Hnutí umění a řemesel)

The Arts and Crafts Movement představuje společenské a umělecké hnutí vzniklé ve Velké Británii v 60. letech 19. století. Umění a řemesla se měla stát protikladem k industrializované společnosti. A.a.C. chtělo navázat na řemeslnou tradici vzniklou již ve středověku, jenž byl pro A.a.C. hlavní inspirací. Zároveň se toto hnutí pokoušelo o produkci výrobků pro každého, napříč sociálními a majetkovými vrstvami. A.a.C. kladlo důraz na přirozené materiály (dřevo, kámen, kovy) a tradiční ruční výrobu. Hlavním mottem pro A.a.C. bylo: head, hand and hearth – hlava, ruce, srdce. To mělo symbolizovat tradiční přístup k řemeslu a umění. Jednou z hlavních myšlenek hnutí bylo pozvednutí průmyslovou revolucí potlačené řemeslo k novému rozkvětu. Hnutí mělo velký vliv na vývoj řemesel na evropské pevnině a bylo i předchůdcem uměleckého směru secese.

Zakládající osobností hnutí byl malíř a designer William Morris, jenž byl také významnou osobností hnutí Prerafaelitů. Obě umělecká hnutí a jejich členové spolu úzce souvisí. Další zásadní osobností hnutí A.a.C. byl spisovatel John Ruskin a architekt Charles Rennie Mackintosh, jehož Glasgow school of art z roku 1897 je typickým užitím myšlenek A.a.C. v architektuře. Na našem území je k tomuto hnutí přirovnávána např. práce Dušana Jurkoviče.

Podrobnější popis:

Hnutí A.a.C. vzniklo v druhé polovině 19. století v Británii a udrželo se až do 20.let století minulého, a to nejen na britských ostrovech, ale i na evropském kontinentu a ve Spojených státech amerických. Přívrženci tohoto směru, umělci, architekti, návrháři, spisovatelé, řemeslníci a filantropové, se snažili o rehabilitaci designu a řemesla ve všech odvětvích výtvarného umění tváří v tvář pokračující industrializaci, jež podle nich obětovala kvalitu kvantitě. Příznivce a aktéry hnutí nespojoval ani tak určitý styl, spíše společný cíl – snaha změnit tehdejší hierarchii výtvarného umění (která upřednostňovala malířství a sochařství) a obnovit úctu k tradičnímu řemeslu, tvořit umění dostupné každému.

Vůdčí osobností a propagátorem hnutí byl návrhář, malíř, básník a společenský reformátor William Morris (1834-1896). Opíral se o myšlenky architekta Augusta W. N. Pugina (1812-1852) a o názory výtvarného kritika a spisovatele Johna Ruskina (1819-1900), odsuzujícího nenasytnost a sobeckost tehdejší kapitalistické společnosti. Morris tvrdil, že umění má být jak krásné, tak i funkční. Jeho ideál čisté a prosté krásy středověkého řemesla se upevnil přátelstvím s prerafaelisty, kteří také hledali estetickou inspiraci a morální poučení ve středověku.

Symbolickým počátkem hnutí byl vznik Červeného domu (1859) v Kentu, který si W. Morris nechal zhotovit svým přítelem, architektem P. Webbem. Výsledkem byl, dle Morrise, dokonalý dům, který ctil domácí materiály a tradiční postupy, a proto se stal důležitým mezníkem a zároveň prvním dílem koncepce „totálního uměleckého díla“, které se tak stalo základem filosofie nejen A.a.C., ale i řady dalších hnutí, např. secese, art-deco aj.

V roce 1861 založil William Morris spolu s dalšími uměleckou dílnu Morris & Co, jejíž cílem bylo vytvářet krásné, užitečné a dostupné umělecké předměty tak, aby se umění stalo životní zkušeností pro všechny. Členové společnosti navrhovali a vyráběli předměty do domácnosti, včetně nábytku, čalounění, barevného skla, textilií, koberců a tapet. Pro svá témata a objekty nacházeli inspiraci především ve středověku, od legend až po nábytek v selském stylu. Ovšem byly tu i nevýhody. I když se hnutí snažilo zvýšit prestiž řemeslné práce a obnovit úctu k původním materiálům a tradicím, nepodařilo se mu produkovat umění pro masy – výrobky byly drahé.

Architektura A.a.C. byla zřejmě z celého hnutí nejradikálnější a měla největší vliv. Architekti (jako např. P. Webb, Voysey, N. Shaw či Ch. R. Mackintosh – viz secese) rozvíjeli principy, které se pak staly základním kamenem architektury 20. století. Již zde se totiž rodí přesvědčení, že design je diktován funkčností, že je třeba respektovat lokální architektonické styly a dostupné materiály, že nové stavby musí zapadat do okolní krajiny, a že je potřeba osvobodit se od historizujících směrů. Těmito principy se řídilo britské Hnutí zahradních měst (Garden City movement), které se rozvíjelo na počátku 20. století a jejichž cíl, odpovídající spojitosti designu A.a.C. s Morrisovými ideály společenských reforem, byl zabránit růstu velkoměst a přelidnění. Nová sociální politika s ideou výstavby tzv. „zahradních měst“ horovala pro vytváření malých, hospodářsky soběstačných měst po celé zemi.

Na konci 90. let 19. století vznikly na základě britské zkušenosti dílny A.a.C. i ve Spojených státech. Dodnes je populární estetika jednoduchého designu nábytku bez ozdob z dílny Gustava Stickleye (1857-1942), který propagoval časopis The Craftsman (Řemeslník). Narozdíl od W. Morrise se G. Stickley nebránil masové výrobě, proto byly jeho produkty dostupnější. Nejnápadnější postavou amerického stavebnictví byl ovšem Frank Lloyd Wright (1867-1959), jehož architektura (např. tzv. „prérijní domy“) vykazují nápadný vliv právě A.a.C.

Estetika a myšlenky A.a.C. byly také velmi úspěšné v Německu, Rakousku, Maďarsku i ve Skandinávii, kde mohly navázat na silné domácí řemeslné tradice a spoustu z nich se praktikuje dodnes. Např. v Německu se staly tyto ideály základem řady dílen „Jugendstilu“, příp. Bauhausu, které se pak také snažily spojit čisté a užitné umění v systému „totálního designu“. Přestože někdy v průběhu 1. světové války přestávalo mít hnutí Arts and Crafts dostatečný vliv, požadavky jako „být věrný materiálu“ a „přizpůsobit se účelu“ se uznávaly i nadále. Příkladem může být hnutí Crafts revival v Británii či v USA, jejichž počátek se datuje okolo padesátých let 20. století.

Související pojmy: → umění, → tradice, → řemeslo, → Prerafaelité, → desing umělecký, → secese, → art-deco, → estetika.

L: PIJOÁN, José. Dějiny umění, díl 9. Praha : Odeon, 1991, 334 s.; BERNHARD, Marianne. Universální lexikon umění : architektura, fotografie, grafika, malířství, osobnosti, sochařství, umělecká řemesla. Praha : Grafoprint Neubert : Knižní klub, 1996. 491 s.; DEMPSEY, Amy. Umělecké styly, školy a hnutí: encyklopedický průvodce moderním uměním. Praha : Slovart, 2005, 304 s.

Kateřina Novotná, Eva Heřmanová 16.12.2012, Kateřina Hončová 8.1.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Quido Meruňka, Zofka777