Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Artificialismus

A. jako umělecký směr vznikl v roce 1926, kdy Toyen s Jindřichem Štýrským uspořádali výstavu pod tímto názvem a tento pojem definovali jako ztotožnění malířství s poezií ve smyslu svobodné tvorby. Malíř své city a prožitky, které se mohou vymykat logice i zkušenosti, převádí na plátně do tvaru a barvy. Tak diváka přivádí do světa své představivosti, mimo všední svět, navozuje lyrickou atmosféru. Z názvu vznikl malířský směr, Toyen a Štýrský tento směr rozvíjeli až do začátku 30. let.

Toyen a Štýrský byli v této době silně ovlivněni Devětsilem. Inspirovali se v umělecké i dokumentární fotografii. Z nich vybírali tvary, které je zaujaly. Používali netradiční malířské techniky – stříkali barvou přes šablony, sítě a předměty. Obrysy, které vznikaly, působily jako snové přeludy. Toyen vrstvila barvy až do reliéfních struktur, experimentovala i s litím barvy na plátno. Podstatou a-u je nepředmětná konkretizace dojmů, pocitů, vzpomínek, představ vázané k nějaké skutečnosti, která byla prožita, viděna nebo vysněna. Postupem času ztratila tvar, místo v prostoru a čase a zbyla po ní jen neurčitá esence, vibrace pocitů. Ty a. zobrazuje. Dále pojmenovává nové světy, krajiny fantaskních tvarů a objektů, vynořených z umělcovy mysli. V artificiální realitě nacházíme náznaky skutečnosti vyjmuté ze souvislostí, obdařené novým významem. Lyrická atmosféra podněcuje divákovu fantazii k samostatné činnosti.

Toyen se Štýrským a. propagovali prostřednictvím letáků, pozvánek, plakátů, článků a manifestů ale hlavně prostřednictvím výstav. První proběhla v roce 1926 v ateliéru Toyen a Štýrského na Montrouge v Paříži, ta byla ihned po ukončení přenesena do galerie d´Art Contemporain. Další proběhla v roce 1927 a 1928 v galerii Vavin. Domácí výstavy umělecké dvojice se pak konaly hlavně v Aventinské mansardě v roce 1928 a 1930. Postupně do a-u začaly pronikat prvky surrealismu, který se pro Toyen i Štýrského stával stále více přitažlivým a ke kterému ve třicátých letech přešli.

Pokud bychom chtěli a. zařadit do kontextu tehdejších proudů světového umění, jeho místo by bylo někde na pomezí dobové geometrické abstrakce a surrealismu, v oblasti, která byla doménou Kleeovou. Logicky bychom tedy našli v Kleeově tvorbě určité společné rysy s a-em. A. sice odmítal následovníky a přívržence, přesto určitým způsobem ovlivnil řadu umělců, např. F. Matouška, J. Jelínka, O. Mrkvičku a velmi okrajově F. Foltýna. Nezávislé analogie bychom našli i v české fotografii, například v díle J. Rösslera a J. Funkeho.

Související pojmy: → umění, → výstava, → malířství, → poezie, → tvorba, → malíř, → lyrika, → atmosféra, → fotografie, → fotografie umělecká, → fotografie dokumentární, → šablona, → obrys, → sen, → barva, → reliéf, → esence, → esencionalismus, → krajina, → fantazie, → leták, → plakát, → pozvánka, → článek, → manifest, → ateliér, → galerie, → mansarda, → surrealismus, → kontext, → abstrakce, → analogie, → manifestace.

L:
HOROVÁ, Anděla. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha : Academia, 2006, 985 s.
LAHODA, Vojtěch, NEŠLEHOVÁ, Mahulena (eds.). Dějiny českého výtvarného umění. Praha : Academia, 1998, 393 s., [15] s.

Tereza Havlovicová 8.2.2016

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Tereza Havlovicová, Zofka777