Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Arteterapie

(z lat. artes = umění, therapia = terapie, tzn. terapie uměním)

V širším smyslu a. znamená 1. léčbu uměním obecně (hudebním, divadelním, tanečním atd.), v užším vymezení označuje 2. léčbu výtvarným uměním (nejstarší odvětví a.).

Kořeny oboru sahají až do 18. století a souvisejí s psychopatologií schizofrenie. Myšlenka terapeutického využítí výtvarnictví se objevila v souvislosti se zájem obdorníků o tvorbu duševně chorých. Na výzkum jejich výtvarného projevu navázal H. Prinzhorn ve 20. letech 20. století, který shromáždil rozsáhlou sbírku svých pacientů. Výraz a. jako první použila ve svých pracích M. Naumburgová ve 30. letech 20. století v USA. V Evropě se pojem začal používat roku 1940. M. Naumburgová vycházela z myšlenky, že myšlenky a pocity se jednodušeji vyjadřují v obrazech než ve slovech; skryté se tak snáze může stát zjevným. Další významnou průkopnicí oboru byla E. Kramerová (Art as therapy with children, 1972). Školení profesionálů začalo až v 80. letech 20. století, zatímco v USA to bylo o 20 let dříve.

V souvislosti s výtvarným uměním duševně chorých použil malíř J. Dubuffet poprvé výraz l´art brut (hrubé, neškolené umění) a v roce 1975 založil Dubuffet muzeum.

Teoreticky a. vychází z:

  • psychoanalýzy (ta vidí původ kreativity v osobním konfliktu); základní techniky jsou volné asociace, výklad snů. C. G. Jung používal pro sebevyjádření mandaly;
  • individuální psychologie A. Adlera – viděl umění jako diagnostický nástroj a léčebný prostředek zároveň (jako původce duševních nemocí vidí pocit méněcennosti);
  • fenomenologie a tvarové psychologie;
  • filosofie C. R. Rogerse (tzv. humanistický přístup);
  • umění, teologie atd.

A. se dělívá na:

  • receptivní – pacient se léčí prostřednictvím vnímání umění (sledování obrazů, filmů, poslech hudby atd.) s cílem pochopení vlastního nitra a poznávání pocitů druhých lidí;
  • produktivní – založena na vlastní tvůrčí činnosti pacienta, a to samostatně či ve skupině (např. divadelní, pohybová, výtvarná terapie, muzikoterapie, happening).

A-i vede profesionálně školený odborník – arteterapeut. Využívá umění jako svébytný komunikační a introspekční prostředek (psychoterapie artetechniky využívá, ale nestaví na nich). A. lze definovat také jako soubor uměleckých aktivit a postupů, jejichž cílem je mj. změnit sebehodnocení člověka, tj zvýšit jeho sebevědomí, integrovat jeho osobnost, přinést mu pocit smysluplnosti a životního naplnění.

Formálně může být a. provozována individuálně i skupinově. Výstup tvůrčí činnosti při a-i není důležitý, význam má samotný proces tvorby, který umožňuje • odstranit úzkostné stavy, • přeformovávat stereotypy, • zprostředkovat kontakt (socializaci), • vybít případné negativní pocity (agrese apod.), • aktivizovat dotyčného atd.

Mezi základní techniky patří imaginace, animace, koncentrace, restrukturalizace, transformace a rekonstrukce.

1. A. (výtvarná) – Prvním vysokoškolským pedagogem u nás byl malíř R. Hanus, jako obor vznikl první arteterapeutický ateliér při Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích roku 1990; zakladatelskou osobností byl M. Kyzour. V roce 1994 byla založena Česká arteterapeutická asociace.

2. Muzikoterapie – Počátky muzikoterapie v ČR spadají do 60. let 20. století. Od roku 1989 je muzikoterapie zařazena do pedagogiky. V roce 1975 byla založena první muzikoterapeutická organizace, roku 2008 vznikla Česká muzikoterapeutická asociace.

Základními léčebnými technikami jsou hudební improvizace a interpretace (používá se i při diagnostikování), zpěv, kompozice, hudební vystoupení (produktivní); poslech hudby (receptivní). Hudba se využívá také jako inspirace pro imaginaci, dechová cvičení apod.; reaktivní muzikoterapie se snaží znovu oživovat potlačené emocionální prožitky, regulativní se snaží snížit hudbou negativní pocity a fyzické napětí.

3. Taneční terapie – První kurzy proběhly v ČR v 90. letech 20. století, Česká tanečně terapeutická asociace byla založena roku 2002. Umožňuje širokou škálu interakcí s druhými osobami, dává prostor k vlastnímu projevu, učí ovládat své tělo, řídit jej a akceptovat.

4. Dramaterapie – Podobně jako taneční terapie její rozvoj u nás začal koncem 90. let. minulého století. V roce 2005 vznikla v Olomouci Česká asociace dramaterapeutů. Při dramaterapii se pracuje se sociální interakcemi, jedinci se učí lépe kontrolovat své emoce a chování, posilují sebedůvěru, učí se improvizovat, rozvíjí svou představivost atd. Dochází k rozvoji verbální i neverbální komunikace. Odnoží dramaterapie je teatroterapie, u níž je ovšem primární umělecký výsledek práce.

Související pojmy: → teatroterapie, → dramaterapie, → muzikoterapie, → terapie taneční, → asociace, → dramaterapeut, → improvizace, → komunikace, → dramatika, → asociace, Česká tanečně terapeutická, → kompozice, → hudba, → inspirace, → asociace, Česká muzikoterapeutická, → asociace, Česká arteterapeutická, → malíř, → stereotyp, → socializace, → happening, → ateliér, → film, → obraz, → mandala, → psychologie, → fenomenologie, → psychologie tvarová, → filosofie, → teologie, → muzeum, → imaginace, → animace, → rekonstrukce, → art brut.

L:
KANTOR, Jiří. Muzikoterapie – popis některých muzikoterapeutických technik práce [on-line]. Matěj Lipský, © 2007–2011 [cit. 2014-8-13]. Brno, 2011, 47 s. Přístup z: [1]
VALOVÁ, Andrea. Terapie prostřednictvím umění: Bakalářská diplomová práce [on-line]. [cit. 2014-8-13]. Brno, 2011, 47 s. Přístup z: [2]
ŠICKOVÁ-FABRICI, Jaroslava. Základy arteterapie. Praha : Portál, 2002, 167 s.

Anna Goldmanová 13.8.2014

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt, Zofka777