Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Armatura

(z lat. arma = výzbroj, zpevnění)

1. v historické architektuře zpevnění exponovaných částí budovy (nároží, oblouků, opěrných pilířů, otvorů dveřních a okenních apod.), většinou neomítanými kvádry. V renesanci a baroku byla a. často jen naznačována malbou, sgrafitem, omítkovou bosáží, rustikou z důvodů dekorace a členění fasády,

2. výztuž železobetonových konstrukcí (ocelová a. apod.),

3. příslušenství strojů a zařízení, které zajišťuje jejich správnou činnost, obsluhu, kontrolu, bezpečný chod a ochranu proti poškození (ventily, šoupátka, kohoutky, regulátory apod.). Kupř. a. parního kotle, čerpadla, hornické stroje, dmychadla, kompresoru, odpařovacích aparátů atd.,

4. kotva elektrického stroje, k přístrojům, technickému zařízení,

5. koncové (výtokové) a regulační prvky potrubí vodovodního, plynového, teplovodního apod. Vyrábějí se nejčastěji z mosazi i z litiny, méně často z plastických hmot nebo porcelánu. Dále rozlišujeme a-y bytové, lékařské, laboratorní průmyslové atd.

Související pojmy: → porcelán, → architektura, → oblouk, → pilíř, → okno, → dveře, → malba, → sgrafito, → bosáž, → rustika, → dekorace, → fasáda.

L:
DUDÁK, Vladislav, POŠVA, Rudolf, NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie světové architektury: od menhiru k dekonstruktivismu. Praha : Baset, 2002, s. 74.
KRAUS, Jiří. Nový akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha : Academia, 2007, s. 74.
SYROVÝ, Bohuslav. Architektura: naučný slovník. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1961, s. 24.
Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl druhý. Praha : Argo, 2002, 822 s.

Anna Goldmanová 13.7.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, MONUDET, Quido Meruňka, Zofka777