Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Architektura

( z lat. architectus – architekt – slovo odvozeno z řec. arkhitekton, kde arkhi- znamená vedoucí a tekton stavitel)

1. stavitelské umění vytvářející funkční prostor staveb podle ideových představ architekta; A. má svoji teoretickou a praktickou stránku, při projektování a budování děl se zohledňují současná vědecká, technická a umělecká hlediska.

Jako a. se označují i takto vzniklá stavitelská díla, která mají přesné funkční určení, jež se vztahuje k materiálním, společenským nebo duchovním činnostem (chrámy, obytné domy, paláce atd.). Nejčastěji se tyto stavby liší od ostatních trojrozměrných uměleckých děl existencí a funkčním významem vnitřního prostoru. Tento předpoklad však není obecně nutný, např. obelisk žádný vnitřní prostor nemá, přesto bývá považován za a-u a ne sochařské dílo.

A. se může stát nositelem duchovních významů (př. chrámový půdorys ve formě kříže). Ve středověku je nositelem a-y církevní stavitelství, ale už v renesanci roste význam světských staveb a počínaje klasicismem nebývá jejich podíl trvalou převahu.

Termín a. je novodobý, dříve se na a-u pohlíželo jinak:

M. Vitruvius (De Architectura libri decem – Deset knih o architektuře, kol. 20 př.n.l.) do a. zahrnoval stavitelství, zhotovování hodin a sestrojování strojů. Vlastní stavitelství se podle něj sestávalo s těchto dvojic prvků: ordinatio a dispositio, symmetria a eurytmia, distributio a decor.

L. B. Alberti (Libri de Re aedificatoria decem – Deset knih o umění stavitelském, 1446) považoval a-u za výsledek duševní práce. Jeho přičiněním se proměnil pohled na a-u (postupně bylo povýšeno z řemesla na umění) – zdůrazňoval totiž důležitost kresby a kresebných plánů, což a-u mezi kresebná umění. Pro Albertiho bylo nejvyšším výkonem architekta spojení sociální odpovědnosti s krásným působením a-y navenek.

K. Bötticher (Die Tektonik der Hellenen, 1844) v architektonickém díle rozlišil vnitřní formu jádra (Kernform) a vnější uměleckou formu (Kunstform), jejichž spojení a propojení bylo základem tektoniky. Proto také nazýval a-u architektonikou, kterýžto pojem se užíval především v 19. a na počátku 20. stol.

A. Loos považoval a-u za utváření prostoru (Raumplan).

2. Umělecké a technické řešení stavby nebo vůbec uspořádání, skladba nějakého celku, architektonika, v přeneseném smyslu myšlenkový konstrukt. V prvním případě hovoříme o určité stavbě jako o románské a-ře, arabské a-ře atd. Myslí se tím vizuální styl a technický charakter stavby charakteristický pro celou skupinu podobných staveb nebo soubor staveb vzniklých během určité epochy. Ve smyslu uspořádání mluvíme pak např. o a-ře budovy; myšlenkové a-ře, a-ře díla, rostliny (stavba těla s ohledem na její celkový vzhled a pevnost), filosofického systému apod. Slovo a. v tomto smyslu může být užíváno jako synonymum pojmu struktura, systém a naznačuje zájem o estetickou stránku daného objektu.

3. Ve výpočetní technice způsob uspořádání technického a programového vybavení počítače: a. počítačové sítě.

Související pojmy: → struktura, → systém filosofický, → dílo, → architektura románská, → Raumplan, → tektonika, → forma umělecká, → řemeslo, → kresba, → ordinatio, → dispositio, → symmetria, → eurytmia, → distributio, → decor, → středověk, → půdorys, → obelisk, → chrám, → palác, → renesance, → styl vizuální, → architektura církevní, → architektura hradní, → architektura iluzivní, → architektura industriální, → architektura lidová, → architektura městská, → architektura moderní, → architektura organická, → architektura postmoderní, → architektura románská, → architektura řecká, → architektura římská, → architektura socialistická, → architektura sociální, → architektura torzální, → architektura zahradní a krajinářská.

L: KRAUS, Jiří. Nový akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha : Academia, 2007, s. 73.; SOURIAU, Étienne. Encyklopedie estetiky. Praha : Victoria Publishing, 1994, s. 60-61; KROUPA, Jiří. Úvod do dějin umění I - architektura. Přednáška. Brno: FF MU, 1.10. a 8.10 2007; architect. In: etymonline.com: Online Etymology Dictionary [on-line]. Douglas Harper, 2001 – [cit. 2013-8-9]. Přístup z: [1]; BLAŽÍČEK, Oldřich J a Jiří KROPÁČEK. Slovník pojmů z dějin umění: názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění. Praha: Odeon, 1991, s. 21.

Anna Goldmanová 9.8.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt, Zofka777