Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Apoštol

(z řec. apostolos, z hebr. šaliáh = právně a osobně zmocněný zástupce, posel, vyslanec)

A. je v Bibli člověk, který od Boha dostal rozkaz něco vyřídit lidem – v tomto smyslu je tak nazýván i Mojžíš a starozákonní proroci. V Novém zákoně je tak nazýván sám Kristus. V užším, běžném významu jsou jako a-ové označováni muži, které si Kristus vybral z 12 izraelských rodů a nazval je a-y. Jmenovitě to byli: Šimon Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub Větší/Starší, Jan (Evangelista), synové Zebedeovi, Filip, Bartoloměj (Nathanael), Tomáš (Didymus), Matouš, Jakub Menší a jeho bratr Juda (Tadeáš), Šimon z Kány (Horlitel) a Jidáš Iškariotský. Jidáš byl z Kariothu, ostatní patrně z Galileje. Kruh a-ů vyrostl z kruhu učedníků a měl podobu kolegia. A-ové se učili u Krista 3 léta, udělal z nich své zástupce a přenesl na ně učitelský, kněžský a pastýřský úřad; dále jim slíbil pomoc Ducha svatého a udělil jim moc činit zázraky. Nejprve je vyslal hlásat evangelium Židům, poté dalším národům. Za hlavu a-ů ustavil Šimona Petra, který se proto nazývá apoštolským knížetem. Po Jidášově zradě nastoupil na jeho místo Matěj a později se připojili i Pavel (a. národů") a Barnabáš, takže postupně bylo a-ů 15. Pavel patřil k prvním, kteří začali hlásat evangelium.

A-ové byli vážení již v raném křesťanství. Na a-ech je zbudována obec svatých (Boží lid) a Boží rodina. Číselná symbolika čísla 12 se objevuje i v Janově evangeliu, podle něhož mají hradby Nového Jeruzaléma spočívat na 12 základních kamenech. O císaři Konstantovi se říká, že v Byzanci (Konstantinopoli) vybudoval chrám zasvěcený všem a-ům.

V širším smyslu se jako a-ové chápou věrozvěstové, kteří měli velký vliv na pokřesťanštění národa či země, např. Cyril a Metoděj u Slovanů, Bonifác u Němců, Ansgar u Normanů, Augustin v Anglii, Patrik v Irsku, Vojtěch v Polsku a v Uhrách, František v Indii.

Mezi exegety panovaly spory o to, jak a-y chápat: zda jako nositele církevního úřadu nebo spíše jako nositele charismat. Církev sama sebe chápe jako „apoštolskou“, tzn. považuje se za následníky a-ů.

Některé prvky bohoslužby se stále orientují na a-y a nazývá se podle nich především ústřední část eucharistie (např. apoštolská anafora ve východní Sýrii, Jakubova anafora v Antiochii). Stejně tak velká biskupská centra se vztahují k určitému a-u, kupř. Alexandrie se hlásí k Petrovi, Konstantinopol k Ondřejovi.

Dnes se slovo užívá i k označení hlasatele nějakých idejí, učení a v přeneseném smyslu takto může být zván člověk, který se horlivě věnuje nějaké záslužné práci (např. P. Damián, a. malomocných).

Související pojmy: → církev, → idea, → biskup, → eucharistie, → bohoslužba, → chrám, → křesťanství, → hradba, → symbolika, → evangelium, → kníže, → kolegium, → prorok, → kněz, → císař.

L:
BERGER, Rupert. Liturgický slovník. Praha : Vyšehrad, 2008, s. 55–56.
BEINERT, Wolfgang, ALTRICHTER, Michal. Slovník katolické dogmatiky. V MCM s.r.o., Olomouc : Matice cyrilometodějská, 1994, s. 15–16.
Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl druhý. Praha : Argo, 2002, s. 530.
MERELL, Jan. Malý bohovědný slovník. Praha : ÚCN, 1963, 597 s.

Anna Goldmanová 23.9.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt, Zofka777