Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Animace (animation)

Pojem ve svém původním latinském významu značí „duši“. Ekvivalentem slovesa animovat je nejspíše sloveso „oživovat“ (animovaný film = „oživené“ obrázky), dávat něčemu „duši“ či „naplnit něco životem“. Animátor je pak taková osoba, jejichž úkolem je usnadňovat komunikaci a participaci lidí na kulturním dění. Pojem je užíván 1. jako postup nebo metoda podporující socializaci člověka v rámci určitého společenství (v oborech speciální pedagogiky, pedagogiky volného času a sociální práce). Kaplánek chápe a. jakožto souhrn nedirektivních a nemanipulativních metod působení na skupinu lidí (ve významu anglického pojmu „empowerment“, tj. ve smyslu posílení jejich samostatnosti, jejich osobní s skupinové schopnosti participace na společenském životě a společných aktivitách). Ve velmi podobném smyslu lze a. chápat i jako 2. metodu usnadňující přístup k tvořivému životu. Mario Pollo chápe a. jako 3. obecný princip, jako životní postoj či aktivní přístup k budování a uchopení vlastního života; v obecné filosofické rovině lze a. chápat i jako 4. udělení, hledání či znovuudělení smyslu. V oblasti arts managementu lze pojem a., tj. jak pojem a. živé kultury, tak a. kulturního dědictví, chápat jako 5. formu, metodu, způsob, ale i výsledek zpřístupění umění a kultury, jež se odvíjí od různých sociálních a časoprostorových kontextů. V rámci kulturního turismu lze a. chápat jako 6. účelové zvyšování prožitkovosti určitého produktu, a to buď stimulací návštěvníků nebo "oduševňováním" prostoru dané destinace.

Animačním boomem, tj. obdobím hojného výskytu tohoto pojmu v odborných pracích, lze označovat 80. léta dvacátého století.

Kaplánek uvádí šest základních od prvního výše uvedeného pojmu odvozených druhů animace: a. divadelní, uvolňující tvořivý potenciál účastníků; a. podporující motivování zábavy v turistických střediscích; a. jakožto techniku povzbuzující komunikaci v rámci skupiny; a. herní; a. sociálně kulturní; a. kulturní, resp. volnočasově kulturní. Tyto odvozené významy pojmu a. již nepředstavují výchovnou metodu práce ani metodu sociální práce ale spíše označení pro techniky či metodiky vedoucí k posílení zájmu, motivace a k odbourávání sociálních bariér.

Animaci sociální lze podle Smitha definovat jako „poskytování prostoru k prožití zkušeností, v nichž účastníci dosáhnou vyšší úrovně seberealizace, sebevyjádření a sounáležitosti ve skupině.“ Pojem sociální a. lze považovat téměř za synonymum pojmu → komunitní práce (pojem sociální animace se více významově váže na osobu → animátora, pojem komunitní práce více zdůrazňuje podíl celé komunity na výsledku sociálních interakcí), viz také umění komunitní, divadlo komunitní.

Animaci sociálně-kulturní lze chápat jednak jako úsilí o celoživotní učení, jednak jako úsilí o emancipaci obyvatelstva v oblasti kultury, tj. o propojení kultury s každodenním životem a jeho problémy, o uplatnění (i ekonomické) kulturního artefaktu v běžném životě.

Animaci kulturní lze vnímat jako motivování k tvořivosti a k účasti na kulturním životě, a to zpravidla na životě místního společenství lidí.

Animaci volnočasově-kulturní lze podle Opaschowskeho chápat v pedagogickém pojetí jako metodu nebo přístup k uspořádání a prožívání volného času. Takto pojatá a. má přispět ke zralému způsobu využívání volného času jedinců jakožto nedílné součásti jejich života. Mezi principy úspěšné (nejen) volnočasově-kulturní a. dle Kaplánka pak patří: místní a sociální dostupnost, otevřenost, přitažlivost, samostatné rozvržení času, dobrovolnost, nenucenost, možnost výběru, možnost svobodného rozhodnutí, možnost být iniciativní.

L: KAPLÁNEK, Michal. Animace jako výchovná metoda. Teologická fakulta JČU. Přístup z: [1]; POLLO, Mario. Animazione culturale. Teoria e metodo. Roma : LAS, 2002; SMITH, Mark. Animation. Přístup z: [2]; OPASCHOWSKI, Horst W. Einführung in die freizeit-kulturelle Breitenarbeit. Methoden und Modell der Animation. Bad Heilbrunn : Klinkhardt, 1979.

Eva Heřmanová 5.2.2012

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Zofka777