Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Amulet

Původ slova nejistý, vychází z arab. hamálet (od slova hamala - nositi) anebo z lat. amolimentum, amoletum - u Plinia význam lékařský prostředek.

D. H. Laarss zdůrazňuje rozdíl mezi pojmy a. a talisman: a. slouží ochraně před zlými vlivy, kdežto talisman přitahuje dobré vlivy. A. má chránit proti různým zlům, zvláště proti nemocem, pohromám a neblahým vlivům démonů a zlých kouzelníků. Užívání a-ů známo od nejstarších dob a je založeno na víře v ochrannou moc určitých věcí (drahých kamenů, rostlin, šperků, magických znaků atd.). Lze rozlišovat a-y původu pohanského a židovsko-kabbalistického, podstata je ovšem stejná. Užívání a-ů se udrželo přes zákazy koncilií a synod až po dnešní dobu.

A-y se užívaly už v předhistorických dobách; byly nalezly a-y z kosti, hlíny, kamene i bronzu. V Chaldeji byly a-y pokládány současně za léčivé prostředky (byly pokládány na rány těla nemocného a byly zhotovovány ve formě sošek bohů a démonů). Chaldejské a-y byly popsány formulemi v jazyku akkadském. Byly různé: proužky nějaké látky popsané formulemi, připjaté k šatům anebo k domácímu nářadí, kamenné a-y, do nichž byly vryty obrazy božstev a kouzelná slova, hliněné sochy bohů, které měly zažehnat zlé mocnosti aj.

Babyloňané hojně užívali a-ů. U Egypťanů neoblíbenějším byl a. v podobě brouka chrobáka (vrubouna posvátného, scarabea). Egypťané a-y chránili i mrtvé (mumie) před upíry či duchy odsouzenců. Nejčastěji byly vyrobeny z papyru. Také Židé mívali leckdy a-y pohanské v podobě šperků (poloměsíčky, malá slunce, hady, gemy apod.). Řekové užívali a-y zvláště proti uhranutí, tzv. samothrackých kruhů; Římané pak měli zvláštního boha proti očarování, deus fascinus, jehož symbol (fascinus, fascinum, servatorium) jim sloužil za a. Důležitou ochranout byl jim falus, ale také od Egypťanů přejatý scarabeus, hřebíky z šibenic, do zlata zasazené kořínky aj. Od Řeků i Římanů přešlo užívání a-ů i ke křesťanům, ač církev užívání jejich zakazovala a sv. Otcové proti nim brojili. Kazatelé a misionáři brali lidem a-y a dávali jim za ně nové, které zvali devocionálie. Byly jimi zejména posvěcený křížek, nošený na řetízku na hrdle, a obrázky svatých, resp. škapulíře s ostatky svatých a jinými věcmi, které byly posvěcovány.

Ve středověku byl v Evropě za mocný a. pokládán tzv. Agnus Dei (Beránek Boží), medaile ve velikosti 4 x 3,5 cm, zhotovovaná cisterciáckými mnichy v Jeruzalémě z bílého nebo hnědého vosku obětních svící Sixtínské kaple. Medaile nesla nápis Ecce Agnus dei, qui tollit mundi (Ejhle, Beránek boží, který snímá hříchy světa). A. měl chránit před „zlými duchy“, nemocemi, morem atd.

V islámu je a-em malý korán uložený v pouzdru hedvábném nebo koženém, zavěšený s plecí, celý, jednotlivé súry neb i jednotlivé verše napsané na papíru vloženém do kůže nebo sametu, nebo některé z 99 jmen božích.

V okultní praxi musí být a. po zhotovení magicky posvěcen. Současně musí být při zhotovování dbáno astrologických korespondencí nositele a-u a předmětu jeho ochrany. V praktické magii je universálním a-em pantakl, magicky zpracovaná mandragora a posvěcený římský kříž. Aby byl a. účinný, musí obsahovat posvátné symboly. Nejsou-li a-y zhotoveny magicky, mohou mít jen sugestivní vliv na mysl svého nositele, případně na jeho okolí.

Na rozdíl od pantaklů však a-y nemají způsobilost koncentrovat a polarizovat fluida, nýbrž pouze ruší nepříznivé vlivy indukcí opačné vibrace. A-y by neměly být ztotožňovány s tzv. glypy. Vedle a-ů čistě individuálních existují také a-y, které mohou být používány obecně. A. může být nošen stále, nebo jen v době, kdy je subjekt ohrožen nepříznivými vlivy.

Související pojmy: → pantakl, → fluidum, → glyp, → magie, → ikonografie, → symbol, → koncilium, → synoda, → kabbala, → súra, → středověk, → cisterciáci, → mnich, → devocionálie, → misionář, → gema, → scarabeus, → drahokam, → talisman, → obraz, → islám, → korán.

L: TUMPACH, Josef a Antonín PODLAHA. Český slovník bohovědný. V Praze: V. Kotrba, 1912. s. 402–3; NAKONEČNÝ, Milan. Lexikon magie. Vyd. 4., v Argu 1., rozš. a přeprac. Praha: Argo, 2009, s. 34; Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl druhý. Praha : Argo, 2002, s. 236.

Anna Goldmanová 3.9.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777