Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Alabastr

Alabastr. Víko kanopské vázy v podobě Tutanchamona. Ve váze byl uložen malý sarkofág s mumifikovanými vnitřnostmi. Exponát egyptského muzea v Káhiře, Egypt. Zdroj: [1]
Strojově opracovaný alabastr vlevo a ruční opracování vpravo. Zdroj: [2]
Alabastr. Olejová lampa stylizovaná do lotosové rostliny. Zdroj: [3]
Alabastr (surový sádrovec). Zdroj: [4]

(etymologie 1. podle egyptského města Alabastru, nebo 2. z řec. ά-λάβη – tzn. bez ucha, nebo 3. z arab. al-basrah – bělavý kámen), též úběl, sádrovec.

A. je bělavý nebo slabě zbarvený či žilkovaný, jemně zrnitý sádrovec. Nabývá zabarvení od šedé po načervenalou. Je měkký, málo odolává vnějším vlivům. Ve slabé vrstvě je lehce průsvitný. Tato vlastnost se využívala a byly z něj vyráběny tenké broušené desky, které se používaly v raněkřesťanských kostelích jako okenní výplň namísto skel. Pro svoji měkost (1,5–2 Mohsovy stupnice) byl a. již ve starověku užíván k výrobě soch.

Ve starověkém Egyptě a u Sumerů byl materiálem na drobné nádoby (vázy, mísy, džbány), Asyřané jej používaly na reliéfy. Ve starověku byl těžen hlavně u egyptského Alabastru a u Damašku v Sýrii. Užívalo se ho zvlášť pro výrobu malých nádob na vonné masti a oleje, takže se názvem alabastron označovaly nádobky takové vůbec, i když byly vyráběny i z jiných materiálů (sklo, hlína, kov). V antice se z a. vyráběly malé oltáříky, ozdoby a nádoby (vázy, solničky). Ve středověku byl na britských ostrovech používán na drobné sochy, oltáříky, ale i velké figury na tumby (Nottingham, 14. stol.).

A. byl oblíben v renesanci a baroku, později býval upřednostňován porcelán. Nadále byl používán, např. v 19. stol. na výrobu hodinových skříněk.

Z mineralogického hlediska lze a. popsat jako druh sádrovce (další variety jsou mariánské sklo a selenit). A. krystaluje v soustavě jednokloné. Krystaly dosahují velikosti až několika decimetrů a bývají buď tabulkovité sloupcovité, jehličkovité i tvaru klinopinakoidu. Chemický vzorec je CaSO4.2H2O ([5]) a obsahuje 32,55 % kysličníku vápenatého, 46,52 % anhydridu sírového a 20,93 % vody.

Související pojmy: → sklo mariánské, → varieta, → porcelán, → renesance, → baroko, → středověk, → oltář, → antika, → tumba, → socha, → alabastron, → reliéf.

L: BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha : Academia, 1997, s. 15; Alabaster. In: Das grosse Kunstlexikon von P.W. Hartmann [on-line]. BeyArs GmbH: Salzburg [cit. 2013-10-4]. Přístup z: [6]; Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl dvacátý druhý. Praha : Argo, 2002, s. 484; TUMPACH, Josef a Antonín PODLAHA. Český slovník bohovědný. V Praze: V. Kotrba, 1912. s. 215; KORBEL, Petr a Milan NOVÁK. Kompletní encyklopedie minerálů: přehled více než 600 nerostných druhů a variet. Čestlice : Rebo Productions, 2004, 147 s.

Anna Goldmanová 4.10.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777