Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Al secco

(z ital. „na sucho“)

1. Obecně nástěnná malba na suché omítce. Malba tohoto typu převažovala ve středověké a raně renesanční malbě. Její výhoda spočívá v tom, že ji lze použít i ve stavebně a technicky náročných podmínkách a že umělec nemusí s prací spěchat (jako při malbě fresky do vlhké omítky). Nevýhodou je kratší trvanlivost než u klasické fresky – barvy dříve blednou a olupují se, protože barva není tak dobře spojena s celou vrstvou omítky. Proto se v záalpských středověkých chrámech zachovalo málo těchto památek. Ve špatném stavu je i nejslavnější příklad této techniky Poslední večeře od L. da Vinciho v refektáři kostela Santa Maria delle Grazie v italském Miláně, 1495–98, malovaný olejovou temperou. Příkladem dobře dochovaných maleb a.s. je Giottova práce v kostele sv. Františka v Assisi v Itálii z konce 13. stol.

Ve středověku se používaly především vápenné, kaseinové a temperové barvy, později i olejové a silikátové barvy. A.s. nejlépe vyniká a nejdelší trvanlivost má při použití vaječno damarové tempery. Přísady některého z tuhnoucích olejů v tempeře nahradily přísady rostlinných pojiv, např. šťávy z fíkových výhonků nebo i citrónová šťáva; u tuhnoucích olejů hrozilo nebezpečí zmýdelňování v alkalickém prostředí.

Běžně je jako malba a.s. označována jakákoli malba na upraveném suchém povrchu stěny (vč. malby disperzními barvami) nebo i dokončovací a retušovací práce na fresce barvou temperovou – kaseinovou, vaječnou aj. (např. Michellangelo běžně dokončoval své fresky klikovou temperou). Pro techniku kombinované malby (a.s. na fresku) má být správně užíváno označení frescosecco.

Malbu a.s. znovu oživily monumentální projetky palácových a chrámových výmaleb 17. a 18. stol. (např. práce G. B. Tiepola).

Typ malby přetrval v nejrůznějších modifikacích do současnosti, dnes se užívají především barvy pojené syntetickými polymery.

Pastelové fresko je variantou a.s. – jedná se o malbu barvivy v pastelech nanášených na suchou omítku, opatřenou damarovým podkladem a včelím voskem, které zabraňují sání.

2. Způsob ražby mincí, při němž se dodržovala přesná kusová hmotnost jednotlivých mincí (např. dukátu).

Související pojmy: → freska, → frescosecco.

L: KUBIČKA, Roman a Jiří ZELINGER. Výkladový slovník: malířství, grafika, restaurátorství. Praha : Grada, 2004, s. 75. ISBN 8024790467; KRAUS, Jiří. Nový akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha : Academia, 2007, s. 44; BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha : Academia, 1997, s. 108. ISBN 8020006095; Seccomalerei. In: Das grosse Kunstlexikon von P. W. Hartmann [on-line]. BeyArs GmbH: Salzburg [cit. 2013-4-5]. Přístup z: [1].

Anna Goldmanová 6.4.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777