Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Akvatinta

(z lat. aqua tincta = zbarvená voda)

Též zrnkový lept, dříve také tušová technika. V umělecké grafice název pro 1. techniku tisku z hloubky a 2. grafický list vzniklý touto technikou. A. se velmi podobá lavírované kresbě či malbě, odtud i název. Vynález a-y podnítila právě potřeba grafiků tisknout souvislé plochy barvy. A. je technika doplňovací, ale velmi důležitá a oblíbená.

Deska se nejprve vybrousí a vyleští. Kreslit na desku se doporučuje ještě před naprášením zrna. Na zinkovou desku se kreslí perem namáčeným v roztoku ze skalice, chlorečnanu draselného a vody, na měděnou desku směsí sirného květu, vody, arabské gumy a glycerinu; kresba se po zhotovení zahřeje a tím zčerná. Poté se deska rovnoměrně zapráší jemným poklepem z pytlíku s kalafunou. Pro jemné a pravidelné prášení užíváme naprašovací bednu. (Ruční zaprášení působí hruběji.) Naprášená deska se zahřívá nad plamenem lihového kahanu stejnoměrně po celé ploše (větší desky zahřejeme výkonnějším hořákem). Praktické je desku položit na zavěšený rám vypletený drátem. Po čase se zrna změní na polokulovité kapky přitavené k desce (nesmí se zahřívat příliš dlouho, aby se neslily).

Jedním z dalších způsobů, jak zazrnit desku, je opatřit ji pevným krytem, položit na ni smirkový papír a protáhnout ji několikrát lisem - takto vzniklé zrno zaleptáme. Jako provizorní náhrada kalafuny se může použít lak ve spreji. Následuje zaleptání desky. Místa, která mají zůstat bílá, se zatřou asfaltovým lakem. Deska se zaleptá, lakem se zatřou místa, která mají zůstat světle šedá a deska se znovu zaleptá. Postup se opakuje.

Intenzitu tónu určuje délka působení leptadla, postupuje se od nejsvětlejší partie k nejtmavší. Po skončení leptání se asfaltový lak smyje benzínem a kalafunové zrno lihem. Pokud zkušební tisk nevyhovuje, opět desku naprášíme kalafunou (hustěji a více než minule) a pokračujeme v leptání. Leptat lze ponorem desky do lázně nebo kresbou štětcem či brkem namočených do kyseliny. Pro dosažení malebných skvrn na mědi použijeme leptací pastu ze sirného květu ve směsi se stolním olejem. Nanáší se na desku se zataveným zrnem a poté zahřívá.

Barva se stírá do čisté plochy, vytahování barvy (retrusáž) nepůsobí dobře.

A. se používá hlavně jako doplňková technika v kombinaci s jinými technikami. Při kombinaci se suchou jehlou se napřed zaleptá akvatintové zrno, u barevného leptu je vhodná kombinace s měkkým krytem (nejprve měkký kryt, pak a.); také pomáhá udržet barvu u rezerváže (nejprve rezerváž, potom a.).

Povahu a-y určuje jemnost a rovnoměrnost naneseného krytu a stupeň natavení zrna. Krásné a vzácné jsou a-y barevné. Pro tisk je nutné použít tolik desek, kolik chceme použít barev. A. je typická obvykle ostrým ohraničením tónových stupňů. Náklad bývá několik desítek listů, poocelení štočku zhoršuje původní smyslové hodnoty techniky.

Techniku vynalezl kolem r. 1768 J.-B. Leprince, který ji původně nazval au lavis (tedy tušová technika). Není vyloučeno, že obměnu a-y již předtím nepoužil P. van Amstel, L. M. Bonnet či P. Floding, kteří si objev ponechali jako umělecké tajemství. Nezávisle na nich objevil techniku zřejmě i F. P. Charpentére. Od počátku byla používána k převedení tušových, sepiových a bistrových kreseb a pro grafické vyjádření akvarelů a kvaší. Vedle leptu a suché jehly je nejpoužívanější technikou. Postup tvorby touto technikou během doby proměňoval. Kalafunový prášek začal být užíván až r. 1810 v Anglii. Vynikající a-y v kombinaci s čárovým leptem vytvořil F. Goya (cykly Hrůzy války, Caprichos, Proverbios). U nás touto technikou pracovali např. T. F. Šimon, Strettiové, V. Pressig.

Související pojmy: → kresba, → akvarel, → tisk z hloubky, → kalafuna, → list grafický, → náklad, → lak damarový, → štoček, → asfalt, → kryt, → bistr, → lept čárový, → list grafický, → tuš, → jehla suchá, → kvaš, → retrusáž, → lak, → kresba lavírovaná, → guma arabská, → glycerin.

L: BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha : Academia, 1997, s. 15; ODEHNAL, Antonín. Grafické techniky: dřevořez, dřevoryt, suchá jehla, čárový lept, prýskavý kryt, protiskový lept, krajonová manykýra, barevná grafika, měkký kryt, mezzotinta, mědirytina, akvatinta, rezerváž. V Brně: Střední škola uměleckých řemesel v Brně, 1996, s. 74–82; MARCO, Jindřich. O grafice: kniha pro sběratele a milovníky umění. Praha : Mladá fronta, 1981, s. 195–196;

Anna Goldmanová 15.9.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Quido Meruňka, Zofka777