Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Akvadukt

Římský akvadukt z roku asi 19 př.n.l. Pont du Gard ve Francii. Zdroj: Wikimedia Commons. Přístup z: [1]

(z lat. aquaductus = vodovod, od aqua = voda a ducere = vést)

V užším vymezení 1. antická římská stavba pro přivádění vody do měst; především 2. nadzemní vodovod vedoucí přes údolí a jiné překážky na způsob mostů. A. byl nesen mohutnými zděnými arkádami i o několika patrech. Některé byly postaveny pouze pro vodovodní účely, jiné byly spojeny s komunikací. Velmi dobře zachovalé jsou Aqua Claudia u Říma (z roku 52), a. u Nîmes, Joux-aux-Arches u Met ve Francii aj. A. u Nîmes je spojen s komunikací (v koruně je dlouhý cca 300 m). Z dob antického Říma se dochovalo na 30 takových a-ů. A. u Nîmes, zvaný Gardský most, je vysoký 48 m, římský a Claudiův 32 m (tento patří zároveň k nejdelším, má přes 1 km) .

Přestože jsou za největší stavitele a-ů starověkého světa považováni Římané, byly a-y (v obecném smyslu vodovody) používány již ve starověké Persii, Indii, Egyptě a dalších zemích Blízkého východu, a to o stovky let dříve. Tyto systémy využívaly tunely vytesané do úbočí kopců, z nichž se vedla voda do nižších poloh. Vzhledově bližší klasickým římským stavbám byl vápencový a. postavený Asyřany asi 691 př.n.l., vedoucí vodu do města Ninive. Sestával z asi 2 milionů velkých bloků a a. vedoucí přes údolí byl 10 m vysoký a 275 m dlouhý.

Mezi lety 312 př.n.l. a 11 n.l. byly postaveny a-y vedoucí vodu do Říma až na vzdálenost 92 km. Pouze část systému vedla na typických obloucích vodu přes údolí (asi 50 km z cca 420); zbytek systému sestával z podzemního potrubí vyrobeného převážně z kamene a terakoty, ale i ze dřeva, kůže, olova a bronzu. Voda proudila do města gravitační silou a obvykle procházela sérií distribučních nádrží uvnitř města. Slavné římské fontány byly zdrojem takto přivedené vody. Obecně platí, že voda se nikde nehromadila a přebytek byl odveden kanalizací.

Římské a-y byly postaveny v celé říši a typické arkádové stavby lze vidět v Řecku, Itálii, Francii, Španělsku, severní Africe a Malé Asii. Po rozpadu říše se začal zhoršovat i stav vodního systému. Po většinu středověku a-y nebyly v západní Evropě jako vodovody používány a lidé se vrátili k získávání vody ze studní a místních řek. Skromné systémy se vytvořily kolem klášterů. V 14. století vznikl systém využívající jednu velkou sběrnou nádrž v Bruggách (40 000 obyvatel), z níž byla voda čerpána z potrubí vedeného pod veřejnými prostranstvími.

Hlavní pokroky v systémech veřejných vodovodů od renesance zahrnovaly zdokonalování čerpadel a potrubních materiálů. Do konce 16. století měl Londýn systém používající pět pump a Paříž měla podobné zařízení, které mohlo dodávat 450 litrů za minutu. Soukromá společnost vybudovala a. do Londýna od řeky Chadwell (asi 60 km) a využila více než 200 malých mostů postavených ze dřeva.

Jednou z hlavních novinek v průběhu 18. a 19. století bylo zavedení parních čerpadel a zlepšení tlakových systémů. Tlakování přineslo vyšší nároky na materiálu potrubí (dřevo páskované kovem a chráněné asfaltovou vrstvou bylo patentováno v USA r. 1855). Zanedlouho bylo dřevo nahrazeno nejprve litinou, pak ocelí a začátkem 20. století železobetonem. Dnešní moderní vodovody nedosahují vznešenosti římských, dokáží však vést mnohem větší objemy na velké vzdálenosti (např. vodovodní systém ve státě Kalifornie je nejdelší na světě; vede vodu přes ze severu státu na jih 700 km).

Související pojmy: → most, → patent, → pumpa, → renesance, → středověk, → fontána, → kašna, → klášter, → arkáda, → terakota, → oblouk.

L:
SYROVÝ, Bohuslav. Architektura: naučný slovník. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1961, s. 10.
Aqueduct. Encyclopædia Britannica [on-line databáze]. Encyclopædia Britannica (UK): London [cit. 2015-7-18]. Přístup z: [2].

Anna Goldmanová 18.7.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Quido Meruňka, Zofka777