Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Akord

A. je souzvuk tří a více zároveň znějících tónů různé výšky, které jsou uspořádány podle určitého tónového systému systému. (souzvuk dvou tónů je pouze interval)

Ve skladbách lze rozlišit samostatně stojící a. od průběžné harmonie, která vzniká při kontrapunktické práci (melodické vedení hlasů v polyfonii). O použití a., úpravě a spojování pojednává nauka o harmonii. Poznatky nauky o harmonii je třeba praktikovat např. při doprovodu melodie nebo při komponování. Hrajeme-li tóny a-u melodicky po sobě, nikoli současně, nazýváme melodii rozloženým akordem.

A. se podle počtu tónů dělí na: kvintakord (trojzvuk), septakord (čtyřzvuk), nónový akord (pětizvuk), undecimový akord (šestizvuk) atd.

A. je sestaven z intervalů mezi jednotlivými tóny. V evropské hudbě se nejběžněji užívají a-y sestavené z tercií, ale lze je sestavit i z jiných intervalů, např. kvart.

A. můžeme použít v základním tvaru nebo v obratu. Obrat je přenesení některých tónů do jiné oktávy. Obraty kvintakordu jsou: sextakord, kvartsextakord; obraty septakordy jsou: kvintsextakord, terckvartakord a sekundakord; obraty nónového akordu: sextseptimový akord, kvartkvintový akord, sekundterciový akord (poslední obrat s nónou v basu se nevyužívá).

Uspořádání a. většinou vychází z existujících stupnic (dur, moll, církevní stupnice, celotónová, cikánské, pentatoniky a hexatoniky, chromatická).

A-y dělíme na konsonance a disonance podle toho, zda obsažené intervaly jsou konsonantní nebo disonantní. Při neuspořádaném souzvuku tří a více tónů hovoříme o tzv. klastrovém (cluster) a. V souvislosti s výchozí stupnicí a uspořádáním a. lze akordům přiřadit funkce v rámci tohoto uspořádání. Např. a. postavený na základním tónu se z hlediska funkce nazývá tónikou, a. na 5. stupni evropských stupnic dominantou, atd.

Pro pojmenování a. se používá několik typů názvosloví a jejich kombinace, např: dur/moll, tvrdý/měkký, malý/velký, zmenšený/zvětšený, dále číselné systémy, lze využít i solmizaci. A. značíme akordovými značkami. Neexistuje jednotné značení, v různých hudebních žánrech a v různých zemích jsou jiné zvyklosti značení, např. pro označení stejného a-u používají anglická vydání hudebnin písmeno B, zatímco a česká používají H.

Související pojmy: → hudba, → nástroj hudební, → muzikologie, → harmonie, → melodie, → konsonance, → disonance.

L: KOFROŇ, Jaroslav. Učebnice harmonie. Praha : Editio Bärenreiter, 2002; ZENKL, Luděk. ABC hudební nauky. Praha : Editio Bärenreiter, 2003.

20.3.2014 Teruš

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Joe Angrešt, Teruš, Zofka777