Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Akolyta

(z řec. akolúthos = služebník, žák)

V katolické církvi původně nejvyšší stupeň ze 4 nižších svěcení (ordines minores). A. slouží u oltáře a pomáhá jáhnovi a knězi při slavení mše.

Dříve bylo svěcení celkem sedm: ostiář, lektor, exorcista, akolyta, podjáhen, jáhen, kněz. Počátek tohoto druhu svěcení se klade do doby papeže Fabiána (pol. 3. století). Zpočátku rozdávali a-é s podjáhny almužny, koncem 4. a začátkem 5. století roznášeli církevním obcím eucharistii, v 6. století bylo jejich úkolem v kostele rozsvěcovat světla a podávat při mši víno. Později tyto služby vykonávali pro nedostatek kněží laikové. Tridentský koncil se snažil obnovit předchozí praxi, ale z důvodu nedostatku kněží se situace nezměnila.

Po II. vatikánském koncilu se od nižších svěcení upustilo a zůstaly pouze dvě tzv. služby – lektorát a akolytát. V zápětí vydal papež Pavel VI. v roce 1972 Motu proprio Ministeria Quaedam, který změnil nižší svěcení lektorát a akolytát mění na laické liturgické služby, které musí přijímat kandidáti jáhenství a kněžství a mohou je přijímat i nekandidáti těchto svěcení liturgickým obřadem. A. pomáhá kněžím a jáhnů při bohoslužbě, může je zastoupit při rozdávání eucharistie, donáší sv. přijímání nemocným; může vystavovat nejsvětější svátost k adoraci a ukládat ji do svatostánku. Většinu liturgických služeb a-y mohou vykonávat i běžní ministranti, ovšem podávat svaté přijímání bez mimořádného pověření kněze a pomoci při čištění posvátných nádob po přijímání mohou jen a-é.

Pověření ke službě provádí biskup nebo vyšší řádový představený při mši; kandidáti jsou po pozdravení vyvolání jménem, po homilii nad nimi biskup pronáší žehnací modlitbu a podává jim misku s hostiemi a nádobku (konvičku) s vínem, aby je při přípravě darů přinesli k oltáři; biskup je také může zapojit jako mimořádné rozdavatele eucharistie při přijímání. Ženy tuto službu vykonávat nemohou.

Ve východní církvi zastávají obdobné funkce jako a-é tzv. lampadarii, deputati, ceroferarii, nemají však žádné svěcení.

V církvi českobratrské byli mládenci oddaní službě církvi nazýváni akoluti; získávali první stupeň svěcení, při čemž dostávali jiné příjmení. Pomáhali starším církevním bratrům. Později jim bylo svěřována výuka mládeže a vedení bohoslužeb. Z těch, kteří se osvědčili, se stali jáhnové.

Související pojmy: → homilie, → biskup, → hostie, → mše, → kandidát, → modlitba, → papež, → svěcení, → ministrant, → liturgie, → eucharistie, → jáhen, → kněz, → almužna, → ostiář, → lektor, → exorcista, → církev římskokatolická, → adorace, → svatostánek, → koncil, → oltář, → laik, → kostel, → církev českobratrská.

L:
BERGER, Rupert. Liturgický slovník. Praha : Vyšehrad, 2008, s. 40–41.
Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl první. Praha : Argo, 2002, s. 640.
Lektor a akolyta [on-line]. Občanské sdružení Tarsicius: Jablonec nad Nisou [cit. 2014-12-14]. Přístup z: [[1]]

Anna Goldmanová 14.12.2014

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Quido Meruňka, Zofka777