Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Abatyše

(z lat. abbatissa, od abbas = opat)

A. je 1. představená některých ženských klášterů, které mají přísnou klausuru (obvykle benediktýnských), někdy i těch, jejich mužská větev nemá opata . (např. klarisky). První historická zmínka o a-i je na římském nápisu z roku 514.

O právním postavení a-e rozhoduje právo obecné a pravidla příslušného řádu. V raných dobách byly a-ě voleny řeholnicemi a zvolení muselo být potvrzeno biskupem. Ve franské říši byly a-e v královských klášterech jménovány králem se svolením biskupa, naopak v řádech podřízených biskupům bývaly i nadále voleny. Teprve od 12. století se svobodná volba a-e stala takřka pravidlem. Právo volit a-i měly všechny řeholnice, které složily slib a nebyly stiženy censurou.

Svatojiřská a-e získala od Karla IV. knížecí titul a právo korunovat českou královnu; toto právo bylo zrušeno až roku 1782 Josefem II.

Za a-i mohla být zvolena pouze řeholnice 40 let stará a s 8 lety řeholní praxe (výjimečně i 30letá, s 5 lety praxe). Volbě předsedá biskup. Volba je tajná a stačí nadpoloviční (někde dvoutřetinová) většina hlasů ke zvolení a-e. Původně byly a-e voleny doživotně, od 16. století na dobu určitou (nejčastěji 3 roky). Doživotně zvolená a. musí do roka obdržet žehnání. Žehnání a-e provádí biskup nebo opat obřadem podobným žehnání opata (benedikci). Nově benediktované a-i jsou předána řádová pravidla (řehole), berla a pektorále (někde uváděn i prsten). Rituál žehnání a-e je obsažen v pontifikálu (Ordo benedictionis abbatis et abbatissae, 1970).

Duchovní pravomoci a. nemá, její moc je dominativní, tzn. asi jako rodiče v rodině. Může ale nařídit podřízeným, aby činili něco, co je v řádových pravidlech. Bdí nad zachováváním řehole, řídí komunitu v duchu a rozsahu regule a spravuje klášterní majetek. Smí předepsat určité modlitby a mše, např. za dobrodince – vždy však v rámci předpisů (Quemadmodum z r. 1890). Může dokonce ukládat v lehčích případech tresty, v závažnějších věcech se musí obrátit na vrchního představeného. Nesmí žehnat jako opat, také nemá právo kázat, jen napomínat. Ve věci správy klášterního jmění musí každý rok skládat účty biskupovi.

Slovem a. bývají nazývány i 2. některé představené ústavů šlechtičen (např. Theresiánského). Jejich odznakem je berla i pektorál, bývají jmenovány veličenstvem a mohou se úřadu vzdát, pokud chtějí.

Související pojmy: → klášter, → biskup, → kázání, → komunita, → opat, → pontifikál, → berla, → pektorále, → benedikce, → řeholnice, → klauzura, → mše, → insignie.

L:
TUMPACH, Josef, PODLAHA, Antonín. Český slovník bohovědný. V Praze: V. Kotrba, 1912. s. 2–3.
BERGER, Rupert. Liturgický slovník. Praha Vyšehrad, 2008, s. 35.
Řády, řehole a kongregace [on-line]. © 2014 [cit. 2014-11-20]. Přístup z: [1]

Anna Goldmanová 20.11.2014

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt, Zofka777